Zdravim vsechny a zasilam moji recenzi na kalbu Condemned. Za konstruktivni kritiku budu vdecen
Musím přiznat, že jsem se na hraní plné verze hry condemned: criminal origins velice těšil. Měl jsem totiž tu čest ochutnat
její demoverzi a ta mě svojí temnou atmosférou a solidním technickým zpracovaním přijemně navnadila.
Proto jsem byl také zvědav, zdali i plná verze dostatečně uspokojí mé hráčské choutky. Pojdme se tedy podívat, nakolik je
condemned dobrým kandidátem k případné koupi a hraní.
Zmíněná hutná atmosféra se na vás začne valit hned od prvních minut, kde vás policejní detektiv jako specialního
agenta přivádí k místu brutální
vraždy, kterých ve městě poslední dobou přibývá. Sám detektiv je přitom cestou dost neklidný a když vám po cestě ze tmy najednou vyběhne krysa
a proběhne před vámi, vylekaně sebou cukne a snaží se situaci zlehčit komentářem, že toho šmejda málem dostal. A z podobného,
strachem prolezlého klima, hra nesleví ani v jejím dalším průběhu.
Následuje část známá z dema, během které se seznámíte s ovládáním a určitou koncepcí hry. Dojde k prvním soubojům, o kterých bych rád řekl něco víc.
Jsou totiž tím, co dělí condemned od ostatních běžných stříleček. V těch totiž povětšinou kosíte své
protivníky palnými zbraněmi, případně motorovkou apod. Nikoli však v condemned. Né že by se zde občas nenašla nějaká ta pistole
či brokovnice, dokonce i na samopal narazíte, nicméně počet nabojú je natolik omezený, že střelba zde tvoří jen jakousi třešničku
na dortu. Především zde probíhají boje takzvaně tělo na tělo, což znamená, že do protivníka tlučete tím, co najdete kolem-od
kovových trubek přes dřevěné trámy po sekyru a mnoho dalšího. Naříklad jdete chodbou a vidíte potrubí. Potřebujete zbran? Není
problém! Prostě si ze zdi ocelovou trubku vyrvete. Celkově jsou souboje ztvárněné velice naturalisticky a celé to, alespon na mě,
působilo značně autenticky. Pokud jste někdy hráli Chronicles of Riddic (dle mého nedoceněný počin), víte o čem mluvím.
Příběhově jde o tu z kvalitnějších záležitostí, přestože tu rozhodně nepočítejte s nějakým nadpříběhem a tunami dialogů. Ehm a
kdo by to od střílečky také čekal, že?:) Spíše se dočkáte docela originální hororové detektivky. Každopádně bych toho o ději
nerad vyzradil příliš mnoho a tak se jen dozvíte, že na vás čeká pár zajímavých zvratů a především jedna část hry vám možná bude trochu připomínat
hororovou detektivku Sedm.
Bohužel tu jsou ale i menší chmury, nebot vše má své meze a tak i zde, na první pohled báječně interaktivní prostředí ukáže, že nakonec tak interaktivní jak se zdálo
není a výběr předmětů, jež můžete popadnou, od někud vyrvat atd. je krapet omezený a někoho možná po čase omrzí. Trochu
podobné je to bohužel i se souboji, nebot vaši nepřátelé jsou sice perfektně naanimováni, ale množství jejich pohybů, jako
krytí úderů nebo útočných výpadů, je též limitované a tudíž se časem zákonitě okouká. Snad i variace nepřátel mohla být o něco
pestřejší.
Co se hře rozhodně vytknout nedá, je její grafická stránka. Především hra světla a stínu je naprosto perfektně zpracována a neni
nic lepšího, když těsně před vámi vidíte utíkat některou z přišer, ta cestou shodí harampádí co jí stoji v cestě, rozhoupá
pověšenou lampu, ktera dynamicky osvětlí celou místnost a stvůra mizí v díře ve stropu. Vím, že dnes se jedná již pomalu o standard,
ale condemned patří prostě k tomu lepšimu, co se dá vidět. Ještě výše si na pomylsné příčce stojí zvukový doprovod, který je jednim
slovem fantastický. Naprosto věrné zvuky o sebe narážejících předmětů, štrachání v budovách, kde se nacházíte..to chce prostě slyšet.¨
Pamatuji si například, jak mě vystrašilo, když jsem kráčel místností a v tom jsem zakopl o skleněnou lahev co se válela na
zemi. Povedené! Ani s pokročilou technologií související hardwarová náročnost není vyloženě krvavá. Přesto je třeba říci, že na starším
PC si hru tolik neužijete. Pokud jste hráli F.E.A.R, můžete porovnávat. Jsou si totiž náročností podobné a mimochodem mají obě stejné
tvůrce. Jako příklad můžu uvést můj herní laptop Barbone W Tomahawk, na kterém jsem měl zapnuté high details s rozlišením 1024x768 bez antialisingu
a hra jela až na výjimečné pasáže plynule.
Ještě je třeba se zmínit o umělé inteligenci nepřátel. Tady se možná dočkáte zklamání, nebot jediná věc, se kterou na vás protivníci krom
přimého útoku přijdou, je jakási hra na schovávanou. V praxi to vypadá tak, že když spatříte týpka s nějakým tím klackem, či jinou zbraní up to choose,
nevystartuje na vás většinou přímo, ale raději se schová někde za stěnu a číhá. To vám občas může přinést infarktové situace, kdy si
takového individua nevšimnete, v klídku si kráčíte chodbou a vtom bum bác-s příslušným ozvučením to dostanete do kebule. Problém je tu
ovšem v tom, že se takto protivníci někdy běží schovat zcela nelogicky přímo před vámi, kdy jste je evidentně nemohl nespatřit. Jinak tu okolo UI není větší problém,
stejně tak ale ani nic, co by vás vytrhlo ze židle.
Verdikt: A jaký byl tedy celkový dojem z hraní? I přes lehký stereotyp, který se dostavil především někdy v půlce díky zmíněným nešvarům
jako relativně malý počet nepřátel a občasná lehká jednotvárnost, jsem si to opravdu užil. Atmosféra se dá krájet, těšíte se až
odhalíte další kus zápletky, boje jsou svou surovostí a stylem tělo na tělo prostě jedinečné a délka hry je dostačující. I když zřejmě jak pro koho.
Já bych si třeba rád dal pokračováni. Jen možná zamrzí, že se plánuje pouze pro konzole.