od PC 24. 4. 2009 18:54
Tom´s Clancy´s H.A.W.X.
Zpátky do devadesátých let !
Pár slov úvodem:
Letecké simulátory jsou v poslední době tak sporadickým zjevem jako plavkyně opalující se nahoře bez na pláži v Dubaji. Byly však doby kdy simulátory-arkádové i ty „realistické“ byly hojné téměř jako moucha domácí. Bylo jich moc a měly různou kvalitu, přesto se z mnohých z nich staly postupem času legendy. Zlatým věkem leteckým hrám zaslíbeným byla devadesátá léta a počátek naší dekády – tehdy vyšly Šturmovik,Combat Flight simulator 3 a Lock On a pak... Konec... Nepočítám li periodické vydávání civilního flight simulátoru od MS či různé upgradované edice Šturmovika... Nové hry kde lze „čive povetovat“ abys špendlíkem hledal – na PC...
Konzolistům těm je hej, mají (aspoň na Xboxu) svůj legendární aces combat, což je hra která i když se tváří tak trochu jako simulátor simulátorem není... Je to arkáda, ovšem s možností přepínat (na rozdil od Blazings Angels a jiných „taky simulátorů“ do 3rd i 1st person pohledu... Zkrátka a dobře dostanete k dispozici nějaký létající bojový aparát, ideálně F-16 Fighting Falcon nebo JAS39 Gripen a hurá do naprosto nerealistických ale vcelku zabávných vzdušných bitev kde platí jen okřídlené – Zabte je všechny, Bůh si je přebere ! V oněch epickýc vzdušných bitvách sestřelujete a odstřelujete všemožné létající, pozemní i vzdušné cíle,někdy dosti praštěné. Aces combat má však jednu nevýhodu. Je pouze pro konzole, v posledním díle dokonce výhradně pro Xbox 360°. Péčéčkáři tak vyjdou zkrátka. Naštěstí si toho všimli Ubisoftu a vydali multiplatformovou záležitost HAWX s brandem Toma Clancyho, na níž se podělo rumunské studio Ubisoftu stojící za skvělými posledním dvěma díly ponorkového simulátoru Silent Hunter. Ponorky kluci rumunský umí, jakpak si poradili s letadly ?
Ač ve střílečkách (a tohle střílečka je, na to vemte krk) není příběh důležitý, zde jakýs takýs je (Mr. Clancy ho zcela jistě nenapsal). Za nějakých deset let budou na světě kromě národních armád existovat i armády soukromých žoldáků které budou sloužit tomu kdo zaplatí víc. To je celé jádro story HAWX (High Atitude Warfare Xperimental). Důvtipným jistě dojde jak to celé dopadne, příběh je klišé nad klišé, samozřejmě – i na ty obávané atomovky dojde, nebojte se. Je zajímavé že hra je částečně provázaná s posledním dílem Ghost Reconu a setkáte se tak s velitelem týmu duchů kapitánem Mitchellem.
Ace combat made in Ubisoft
HAWX – a to dojde každému kdo aspoň chvíli hrál aspoň demo AC příjde jako jeho jednovaječné dvojče. Když jsem spustil demoverzi HAWXu ihned se dostavilo dejavu – mise z dema je téměř identická jako mise z dema japonského konkurenta... Dokonce dostanete i stejné letadlo – F-16 a stejný úkol. Zab všechno v dohledu. O nic jiného v HAWXu nejde, pokud někdo opravdu díky pohledu z kabiny letadla čekal simulátor – ten se splet. Není zde žádný vzlet ani přistání, není zde ani nedostatek munice... (Vždy máte sebou tak 200 kusů raket a nekonečný zásobník kanonu.) V některých recenzích bylo hře vyčítáno že vaše letadlo vydrží absurdní počet zásahů,zatímco protivník exploduje po jednom a také na smrtící přesnost vašich PLŘS. Není tomu tak. Na nejvyšší obtížnost vám zásah raketou ubere 50% života a i na nízkou si leckdy řízená střela vyslaná na pozdrav nepříteli letí pánubohu do oken, či protivníka pouze lízne. Utkáte se i s cíly do nicž musíte napumpovat poměrně velké – realistické množství munice než se uráčí v efektní explozi zaniknout.
Několikero pohledů...
To hlavní co mi připomělo staré akční simulátory z devadesátých let je pohled z kabiny, v poslední době velice opomíjený. K dispozici máte několikero pohledů – z kabiny (všechny kokpity jsou téměř fotorealistické za což má u mne hra velké plus), HUD, zpoza letadla tedy a dále pohled tzv. Asistence kdy se na letadlo díváte jako by z druhého stroje. Zatímco první tři mají jakés takés využití (Používal jsem nejčastěji kokpit a pohled třetí osoby-zjednodušeně – klasicky simulátorový a klasicky arkádový styl kamery) pohled z dálky a co hůř – z boku je naprosto k ničemu. Hezky se na to dívá ale trefit něco je dost martýrium a chce to velkou prostorovou představivost. Naštěstí kromě povinné výcvikové mise nemusíte tento pohled za celou hru použít.
Kromě výše zmíněných čtyř pohledů je ve hře k dispozici systém „směřové navigace“jež je pro dvě mise doslova klíčový.Po jeho aktivaci se objeví jakési brány v podobě šipek které vás dovedou bez újmy do cílového prostoru a poskytnou vám dostatečný úhel pro přesný zásah, či vám umožní uniknout před protivníkovou střelou.
Nuda ? Pij vychlazenou limonádu !
Četl jsem názory že hra je relativně nudná a monotónní. Jistě, střílíte po všem co se hýbe, jste téměř nezničitelní a máte zásobu munice jako celé letecké křídlo. Ovšem jsou zde mise kdy budete propoceni i na zádech, doslova nervy drásající,například mise kde s F-117 nalétáváte v zuřivé palbě protivzdušné obrany na cíle, přičež uhnete li z vytyčené dráhy následuje bezodkladná smrt, či útok na pozemní cíl ve výšce stromů ve skalnatém terénu. Dočkáte se i letu v říčním korytě který mi připoměl stařičkou A-10 Silent Thunder II od Sierry. Dosti otravná je mise nad Afghánistánem kdy musíte raketou trefit SAM ukrytý v bunkru na skále. Musím pochválit wingmany, jež ač ovládají jen dva příkazy- zaútoč a kryj mě, mají vcelku dobrou mušku a zmíněné bunkry zničili sami bez mé pomoci. V misích kde je nemáte k dispozici je to ihned těžší,protože cílů je na jednoho mnoho a nepřátelé ty obzvláště zranitelné a samozřejmě nejdůležitější dokáží mocně pocuchat. Ani se nenadějte a letadlová loď, Air force one či speciální jednotky jsou rozcupovány na kusy. Je tedy nutno používat taktiku byť na poměřně nízké úrovni.
Něco pro modeláře a sběratele...
Jakožto fanouška do letadel mne potěšilo opravdu velké množství vojenských tryskových letounů, nejen západní ale i ruské provenience. Konečně se kromě profláklých trvalek typu F-16, F-15, MiG 29 anebo Su-27 máme možnost proletět i v Migu 25, MiGu 21, Gripenu či japonském derivátu F-16 Mitshubishi F-2, nechybí ani v ČR populární Žabák Su-25 či trojmachový stíhací předchůdce slavného fotoprůzkumného SR-71 Blackbird. Dá se říci že je tu valná většina proudových letadel od konce 60.let 20.stol do současnsti a blízké budoucnost. Západní stroje jsou vyrobené pod licencí, ruské zřejmě ne ale to nevadí. Modely letounů jsou vcelku věrné ale v Aces Combatu mi přišly více fotorealistické. Jednotlivé stroje a balíčky výzbroje si otevíráte plněním misí a dosahování úspěchů (achievmentů-známých z Xboxu 360°), přičemž to platí jak o SP tak MP. Celkem je zde odhadem asi 50letounů takže opravdu slušná sbírka srovnatelná se Šturmovikem.
Technické zpracování na 1*
Tím se dostávám ke grafice. Ta je velice dobře optimalizovaná, dá se řící že jde o jednu z nejplynulejších her současnoti. I na stařičké X1950GT neklesla rychlost snímkování za vteřinu pod 40FPS, na GTX 275 (obé 1680x1050) je dle Frapsu stabilní rychlost 60FPS,tedy co se DX9c týče. Hra jde spustit i v DX10 a dokonce DX-10.1, nemaje v současnosti nainstalovanou vistu nemohl jsem ji pod těmito modernějšími režimy vyzkoušet. Rád bych zdůraznil že i na X1950 šla hra na vysoké detaily s vyjímkou lesa, s GTX 275 je samozřejmě vše na nejvyšší detaily.
Krom slušného videa má hra i skvělé audio... Pokud máte PC napojené na "pořádné repráky" (nebo dobrá sluchátka)ideálně s funkcí surround užijete si vpravdě realistických explozí, éter je také přeplněn hlášeními v rádiu což dává ve svém důsledku dost mrazivou kakofonii války a připomělo mi to válečné filmy. Až poletíte v mohutné palebné přehradě budete si připadat jako 8th na Berlínem nebo US jockeys nad Namem... Neustále rozprsky protiletadlových děl, pískot výstražného systému při zaměření raketou či radarem vám či zoufalé volání o pomoc vám bude dosti brnkat na nervy...
Hra prý umí využít čtyřjádrové procesory což je možné protože je plynulá i když kolem vás vybuchují protiletadlové granáty, oblohu křižují desítky dalších letadel a řízených střel, na zemi se nachází desítky cílů a – jedno z lákadel této hry – fotorealistické mapy dle satelitních snímků. To sice není žádná novinka a takový Janes USAF či IDF anebo iF-22 Raptor používaly satelitní snímkování už dávno ale z výšky několika kilometrů jsou některé mapy vskutku jako živé, osobně se mi nejvíce líbíl Afghánistán kde je pohoří Pandžábu opravdu neuvěřitelně členité a krásně prokreslené. Pěkné jsou i metropole, například Rio, ovšem pokud sletíte na úroveň ulice uvidíte že budovy jsou jen jednoduché kostky s nic moc texturou a ulice jsou rozpixelované... V městech narazíte na nejdůležitější pamětihodnost, přesto se mi otevřená krajina líbila více nežli metropole ač i zde existují vyjímky-velmi se mi líbil Tokijský záliv.... Jedna politcky nekorektní poznámka – pokud úmyslně či neúmyslně narazíte do baráčku začne hořet, pokud narazíte do památky nestane se budově nic (vy jste samozřejmě na kusy.)
A bij a bij kámoše Sidewinderem.
Kromě singleplayeru máte k dispozici i multiplayer, žel servery prozatím zejí prázdnotou, snad se to změní protože teprve v mulťáku začíná ta pravá zábava. Je přece jen rozdíl pokud bojujete proti AI či živému člověku.
Celkově mne hra docela potěšila, jde opravdu u zajímavý arkádový simulátor, na PC po dlouhé době první. Není zcela bez chyb ale pokud si chcete je tak nezávazně zalétat a nemáte doma Xbox 360° a Ace Combat 6 jde o velice zajímavou hru-byť inspirace slavnějším vzorem se nezapře. Jste li fandy do letadel, zvláště těch sloužících v posledních 40 letech u nás připočtěte si k hodnocení dva body.
75%
+
Velké množství letadel.
Skvělá optimalizace i pro starší GPU.
Pěkné grafické zpracování.
Některé zajímavé mise.
MP
-
Některé mise.
Pro někoho až moc arkáda.
Klišé v přiběhu.
Hra mohla být delší.
MP zatím hraje málo lidí.
Je to kopie Ace Combatu.
Back to Mac - with new Mac Book Pro !