Český film

[includes]

Občanský průkaz patří k tomu lepšímu, co se v poslední době na české scéně urodilo. Osobně se mi taktéž líbil

[dr.miša]

Mistři !!! --- Psychedelická, hořká, vidlácká tragikomedie, která je o všem možném, jen ne o hokeji. Nevěříte? Kouněte na Mistry. Velmi nedoceněný film, taky je ale nutné říci, že tvůrci totálně pohnojili marketing a tuctoví diváci (pro které to rozhodně není) vůbec nevěděli do čeho jdou.

Dal jsem na tvé doporučení... snové nahlédnutí do reality, vyprávění na dvorečku iluzí několika lidí, český film trochu jinak. Nebylo to špatné.

[dr.miša]

Od posledního snímku (Šílení - 2005) uběhlo už dost let a jak se zdá, čekání se zatraceně vyplatilo. Co film to perla a mám pocit, že Jan Švankmajer zraje a jde ve svých filmech stále víc do hloubky - Přežít svůj život (2010) je psychoanalytické peklo, které nebude nejspíš pro každého, mám pocit, že film snad vyžaduje jisté základy psychoanalýzy.

Pro mě osobně těžká jízda a bylo to i zábavné. Konec překvapení a až z koncem bylo možné docenit celý obrazový výjev. Mám taky tak trochu pocit, že je tak jako mnozí velikáni nedoceněn v ČR. Tak nějak tu nemůžeme vystát úspěch jednotlivce a přesah v jeho snaze ukazovat věci v novém světle.

EDIT: Jan Švankmajer je jeden z nejuznávanějších filmových surrealistů na světě, zvláštní pozornosti se mu dostává především v Japanu.

[Mahorero]

Už je to déle co jsem se koukl na nějaký "český" film, natož s takovým očekáváním. Reklamu na film jsem viděl při příležitosti návštěvy kina někdy před rokem a něco, od té doby jsem měl ten film v hlavě.

Dům (2011) - jedná se o debut slovenské režisérky Zuzany Liové, film v česko-slovenské koprodukci. Spíše vyprávění na základě schopnosti herců hrát (moc mi neseděl Krobot, ne vždy jsem rozuměl jeho pohnutkám, především ke konci filmu) - mluví se poměrně málo, mnoho je ponecháno na divákovi a jeho vnímavosti.

Film o životě v jeho těžkostech. O lidech, kteří by si přáli pro jiné lidi (své blízké) lepší život. Pro svou oběť, ale zapomněli na potřeby těch druhých. Celý film nastoluje otázku do jaké míry je dobro dobré, zda-li nemůže dojít k tomu, že překvapivě mnoho "dobra" může i zabíjet vztahy. Také je to o tom, jak nesmírně důležitá je komunikace pro dobrý růst vztahů.

[Mahorero]

Víkend pod taktovkou českého filmu mi přivál DonT Stop (2012) - film, o kterém jsem neslyšel ani hlásku na mě hned od začátku řval svá punková hesla o nespoutanosti, revoltě a schopnosti se bavit, žít tady a teď...

"Jednou, až skončíme tlustý, plešatý a připosraný, si budem stěžovat už jenom na to, že nejlepší roky jsou už v p.r.d.e.l.i. Dobře budeme vědět, že nejlepší to bylo právě teď."

Parádní film, kterýmu jsem nevěřil z kraje. Vůbec to není výpověď o tom, jak to tu bylo za komančů těžké a nepříznivé pro jakoukoliv alternativu, film se odehrává v Praze roku 1983.

Je to silná nostalgie, je to film, který připomíná, že je možné žít nespoutaněji a méně konzumně, žít "opravdověji".

[Mahorero]

Další film z české produkce se ke mě dostal, film Crash Road (2007) s Agátou Hanychovou v hlavní roli.

Je jasné, že kvality tohoto filmu jsou neznámo kde, přesto si myslim, že se dá něco s této parádičky vydolovat. Některé scény byli tááák absurdní, až to bylo vtipné. Celé to vlastně dost hraničilo s absurdnem, současně to bylo tak naivní, že ani 13letá holka s culíčky, podvazky, celá v růžovém s lízátkem v puse, chystající se fotit akty pro Sluníčko není tak naivní.

Naprostá nutnost!

[Mahorero]

Dneska snad už po sté....

... tehdy to bylo velké a moc příjemné překvapení Czech Made Man (2011) - jen pár reklam na vlakáči, nějaký trailer možná, jinak jsem o tom filmu nevěděl nic, taky tvář Jana Budaře.

Především mě okouzlil obraz, jeho stylizace v českých končinách víc než neobvyklá, nevídaná. Způsob vyprávění, kde sledujete obraz a k tomu hlas hlavní postavy jako průvodce příběhem. Celé to zastřešil Jan Budař se svým parádním uvěřitelným výkonem.

"Dejte mi 100$ a já je za měsíc votočim na 10táců, talent no, nebo spíš taková vychcanost, no ale život je pak zábavnej a pestrej, když v kapse šustí pořádnej balík.. měl jsem na ně slinu, na ty k.u.r.v.y. šustiví ..."

Film se trefil svým humorem do toho mého. Bombička film.

[Mahorero]

Cigán (2011) od režiséra Martina Šulíka, který má na svědomí taky dost zdařilý film Sluneční stát (2005)

Pro mě to má především dokumentární hodnotu a co se týká filmu... vždy je nekonečně obtížné posoudit objektivněji něčí snahu pro lepší život, snahu vymanit se za velice složitých životních podmínek ze zaběhnutých zvyklostí, vždy je ve hře až příliš vlivů a okolností, které posouzení činí obtížným, ne-li nemožným. Ostatně, kdo zná odpověď na všechny otázky!

Věřím, že mnoho lidí tento film přivede až k nepříčetnosti a to je dobře. O tom je ostatně veškeré umění, má vyvolávat emoce.

[Mahorero]

Hned úvodní scéna mě dostala do kolen a vlastně až do konce filmu jsem netušil, jestli je to parodie nebo nějakej nepovedenej humor, případně opravdu akční film.

Sráči (2011) výkony herců v tomto filmu .... mno .... jo no, čeští mantáci .... parodie na film, na herce, nevim na co ještě ..... něco přeci, připomnělo mi to film Training Day (2001)

[dr.miša]

To co kdysi nabídl film Mandragora (1997) mi film Až do města Aš (2012) nabídl v podobné surovosti.

Naprostá beznaděj jde ruku v ruce s naivitou jedné holky z východu, což je vražedná kombinace vedoucí nutně k destrukci hodnot. Umím si představit, že pro mnohé je vykreslený svět jen neuvěřitelným příběhem, bohužel opak je pravdou a po celou dobu film vede k této pravdě.

Roztěkaná nestálá kamera, části filmu se zdají být autentické pořízené mobilem, obsazení neherci, to vše udržuje diváka ve stálém v napětí.

Pokud máte dostatek odvahy oprostit se svého pohodlí a zjistit, že i za dveřmi vašeho uhlazeného života je svět plný zvrácenosti ..

[Mahorero]

K filmu jsem viděl dost propagace, nějaké ty billboardy před kinem, upoutávací trailery a už tehdy jsem ten film nechtěl vidět, ale tak nějak se ke mě dostalo dývko a tak jsem věnoval cca. hodinu a 1/2 tomuto poslednímu počinu Alice Nellis - Revival (2013)

Vlastně ani jeden z jejích filmů se mi nikdy opravdu nelíbil a ani v tomto případě to není jiné. Utahané a únavné jak staříci samy. 3, čtyři opravdu vtipné momenty, kdy jsem se hlasitě zasmál.

Moc nevim jak se k tomu postavit, není to úplně blbé, ale ani nic, pro co by mělo význam po tomto filmu jít.

Co mě těší, že Alice Nellis neztrácí víru a stále točí, jedna z mála režisérek, která točí filmy do kin.

[Mahorero]

Karin Babinská také točí filmy pro kina a připomněla mi svým osobitým způsobem nedávné svátky - Křídla vánoc (2013)

Nedokážu přesně říct o čem to bylo, spíš takové zimní snění za padajících vloček, vzpomínky na práci v obchodním centru, podobné letmé vztahy lidí z jednotlivých soukromých buněk, obchodů, světů.

Prolínající se osobní cesty, životy, potřeby, radosti i boly. Ženskou část jistě nadchne hudba i obsazení Richarda Krajča, pánskou část jistě vyvede z klidu vnadná Vica Kereres.

Celkově nijak neobtěžuje.

[dr.miša]

Díra u Hanušovic (2014) - viděl jsem upoutávku v kině, tak jsem se na film vydal a co no, nic no dost mě překvapil Miroslav Krobot, že tuhle tragédii má na svědomí právě on. Sakra fix, takhle to přeci vůbec na vesnicích nevypadá, možná dílčí osudy konkrétních lidí, ale rozhodně ne obecný pohled na život v malých obcích. Herecké výkony na bodu mrazu, propletenec 8 lidí jak v Aktech X - vidím na plátně lidi, jak otevírají pusy, pohybují se z místa na místo a nic - prázdno.

_-_-_-_-_-_-_-_-_-_- _-_-_-_-_-

Pojedeme k moři (2014) - Jirka Mádl měl v hlavě dobrý nápad, potenciál jak prase, nevyužil ho a provařil šanci, nabídnout českému divákovi něco nového, neotřelého. Dost jsem se na film těšil, o to bylo větší zklamání. Buď jsem ztratil dítě v sobě a nebo nerozumím dětskému, klučičímu pohledu na svět. Přesto - nemyslím si, že prožitek malého kluka (11let) je takový jaký je podáván ve filmu. Nevěrohodné uhozené dialogy vmáčknuté uměle mladým kluků, kteří přeci mají tu schopnost být bezprostřední.

_-_-_-_-_-_-_-_-_-_- _-_-_-_-_-

Mno a taková spíš ženská záležitost Zakázané uvolnění (2014) - o tomto filmu jsem věděl dost dopředu a nemohu ho ohodnotit s dostatečným odstupem. Letní prázdniny strávené mimo jiné i ve společnosti s jednou z hlavních hereček Zuzanou Stavnou. Celkem zajímavé komorní komediální drama na hranici divadelního/filmového představení.

Spíš taková zajímavost. Řešil jsem takový můj vnitřní spor, že a jsme spolu nic neměli, přesto jsem ji viděl nahou a co s tím budeme dělat neudělali jsme nic vlastně něco přeci, dali jsme si další rundu