To byl úvod a teď k tomu co jsem včera viděl.
Přes mírně rozpačitý úvod, který mě spíše odrazoval a skorem nic neříkal o dalším příběhu, tak opak byl pravdou. Rozhodně stálo za to vytvat a film dokoukat s mírně otevřenou pusou do konce.
Tento "nicneříkající" úvod k filmu
Kawasakiho růže (2009), byl nezbytný pro další příběh.
Nebudu se rozepisovat o hereckých výkonech, ač byly víc než přesvědčivé, ani o obsahu, který byl lehce šokující, především ve svém závěru a ani o kameře a zpracování... chci psát o tom, jak velký význam má tento film pro český národ a jeho boly z dob minulých.
Myslim, že je úžasné, že tento kus vytahuje na světlo věci, které jsou jednoduše skryté běžným lidem, je důležité mluvit o náladě, postupech a manýrech doby minulé. Film nám vlastně říká, že to není v této době až tak zlé a že zde existovali věci, které jsou s dnešnho pohledu DOST nepochopitelné. Rafinovanost a provázanost metod, které byly používany jsou šokujíci

Na závěr bych rád zmínil nekonečně hustou personu, kterou není nikdo menší než je světově uznávaný fotograf
Antonín Kratochvíl, který, jak to tak bývá, je v Čechách takřka neznámí!
Přežil jsem karmickou bouři. Nevim kde jsem.