DS-XTREME - první reálně dostupná a použitelná S1 flashkarta.
Tahle karta se stala slavnou ještě dříve než se vůbec začala prodávat, dokonce ještě dříve než vůbec vzniknul nějaký funkční prototyp. A to jenom díky velkohubým prohlášením tiskového mluvčího této evropské společnosti. Slibovali schopnost přehrávat nepatchované DS hry (clean dumpy), 100% kompatibilitu, velké multimediální možnosti, standardní "USB Mass Storage Device" komunikaci s PC, zabudovanou "passcard", mnoho dalších nespecifikovaných výhod a hlavně i vlastnost nazvanou "future-proof", tedy že bude fungovat v jakémkoliv DS-kompatibilním handheldu a jakýmkoliv programem jaký by mohl v budoucnosti vzniknout. A jakmile byly první vzorky karet rozeslány novinářům k recenzi a výsledky těmto slibům víceméně odpovídaly, začalo to pravé nákupní šílenství. E-shopy byly zaplaveny předobjednávkami a je vlastně malý zázrak, že jedna karta z první vlny vyzbyla i na mne.
Karta je malá (stejně velká jako originální gamecard pro DS), takže se dodává v malé papírové krabičce, na kterou se nevejde ani obvyklý popis vlastností psaný zprzněnou angličtinou, jaký je zvykem u čínských u GBA flashkaret. Vevnitř je kromě karty ještě metrový USB kabel a to je vše. Žádné CDčko, žádný manuál. Je to ale pochopitelné. Ovladače nejsou potřeba a uspokojivý a neustále aktualizovaný manuál je na stránkách technické podpory.
Po zaplnění karty aplikaceni a hudbou (i když karta slibuje 512MB, volného místa je ve skutečnosti "pouze" 488MB protože něco zabírá operační systém karty) se zadrženým dechem zapínám své nové "panenské" lajtko, LEDky vedle USB konektoru se rozzáří a... NDS naběhne jako obvykle. Karta se hlásí jako kterákoliv jiná hra
a teprve pokud se spustí, naběhne po asi třech sekundách na dotykovém displayi vlastní menu DS-X.
Jednotlivé položky jsou samovysvětlující, pod "Joystickem" jsou hry a homebrew, pod notičkou hudba (MP3 a OGG) a zbývá už pouze nastavení (kde se dá vypnout to efektní leč zcela zbytečné svícení diodami) a "About" s číslem verze firmware a odkazem na webovou stránku s podporou. Veškeré ovládání se dá provádět jak stylusem, tak i tlačítky pro ty konzervativnější.
K přehrávání hudby není co moc psát, prostě to funguje.
Přehrávač skladby organizuje podle MP3 tagů, je možné je třídit podle alb a vytvářet si vlastní playlisty. Zcela novým zážitkem je ovšem barevná hudba, kterou při přehrávání hudby vytvářejí dvě RGB LEDky. Ty různobarevně poblikávají do rytmu a to s takovou intenzitou, že je to při přímém pohledu až nepříjemné a dokáží tak v noci osvítit celou místnost. Naštěstí se to dá vypnout a předpokádám že to udělá po pěti minutách kochání se každý rozumný člověk.
Nejdůležitější funkcí flashkarty je ale spouštění her a i v téhle oblasti se DS-X zahambit nenechá. OS karty si sám vytvoří index dostupných .nds aplikací na kartě, seřadí je podle abecedy a zobrazí, spolu s ikonkami které aplikace obsahují.
Pak už stačí něco vybrat a po asi dvousekundové prodlevě se konečně hra spustí. Rychlost karty je dostatečná a obvyklý "test rychlosti" - intro hry Castlevania - proběhne bez cukání. Subjektivně ale karta ve srovnání M3 pomalejší je. Ten kdo hraje nějakou hru už půl roku z originální cartridge nebo M3, drobných zpoždění si všimne. Vyloženě pomalý je proces sejvování, obvyklé časy je třeba vynásobit dvěma (u AC trvá uložení pozice asi 10 sekund, zatímco u M3 sotva pět).
Karta používá stejný systém sejvů jako je u M3 (jinak to ani bez patchování ROMek udělat nejde) - hra sejvuje do separátní 2Mb EEPROM a teprve při příštím zapnutí DS (a spuštění OS karty) se obsah EEPROM překopíruje do sdílené flashky, tam co jsou nahrané hry. Systém sejvy komprimuje (zabírají pak jenom pár KB) a nejsou kompatibilní s žádnou jinou flashkartou. Jednou ale jistě znikne nějaký konvertor do standardního .SAV formátu, který používá například SuperCard. Karta bohužel neumožňuje mít více sejvů k jedné hře, je třeba vyžít s tím co by jinak poskytla originálné cartridge.
Kompatibilita není perfektní (kdepak 100%), se současnou verzí firmware (1.01) nefungují celkem dvě (respektive tři) hry: "Mario&Luigi: Partners in Time" a bohužel i noví Pokémoni, což je v podstatě malá tragédie. Tady se ukáže za co stojí team jejich programátorů a i když neustále tvrdí že "nic není problém" a v příštím firmwaru už bude všechno funkční a úžasné, raději si na výsledek jejich práce počkám.
Co se homebrew týče, většina podstatnějších aplikací už má svoje DS-X verze a to je malý zázrak. Výrobce uvolnil zdrojové kódy potřebných knihoven a tak kompatibilta HB závisí hlavně na autorech samotných. Přirozeně nefunguje nic co počítá s dohráváním dat z GBA flashkarty a ze zřejmých důvodů z karty nejdou spouštět GBA hry a opravdu nikdy to ani nepůjde.
Schopnost přehrávat nepatchované hry přináší i další výhodu: Je možné posílat herní data přes "Download Play" i do DSek bez FlashMe, což je ideální na různé srazy přátel. Funguje i WFC a ano, s patřičnou paměťovou cartridgí do GBA slotu funguje i Opera
Pro koho je tedy tahle karta určena? V první řadě jsou to hračičkové jako já, kteří prostě musí mít doma něco extra. Druhou skupinou jsou lidé kteří nechtějí a nebo nemohou hry patchovat, ať už z etických důvodů, nebo proto že mají nepodporovaný počítač (Mac), nebo operační systém (Linuch). Pokud má váš počítač USB porty, budete bez problémů.
Nevhodná je naopak pro lidi toužící i po GBA hrách, filmech (moonshell funguje, místa na kartě je ale málo) a hlavně pro ty, kteří hledají to nejlevnější řešení. Pro ty bude kombinace SC a paměťové karty ještě dlouho nedostižná.
Už se těším jak malej až mi přijde muj DS-X.. Jen doufam že brzo udělaj něco s tím konvertorem savů - začínat od začátku např. v animal crossingu nebo dostat se znova na můj (už brzo) 4-hvězdičkový rank v MPH - to se mi zrovna moc nechce.
...
