No dobře, tak zase bych to s tím Zaklínačem tolik nepřeháněl - je to asi tak v duchu "mezi slepými i jednooký králem", čili v žánru her samostatných je ono pojetí (ne ten příběh, protože ten je naprostá klasika) určitě originální. Na druhou stranu je Zaklínač založenej na propracovaný knižní sérii, kde jsou tyhle věci opravdu dotažený. Hra naprosto s přehledem tyhle věci kopíruje a vsazuje je do herního světa. Bohužel ne vždy příliš zdařile. Osobně mám dojem, že při hraní Zaklínače je znalost knižní předlohy spíš na překážku, protože pak se člověk může doopravdy ponořit do příběhu, jehož reálie, prostředí a vyznění pro něj budou nové. Na druhou stranu já jako fanoušek knižní série nutně budu srovnánat a přestože uznávám, že Zaklínač se vyjímečně povedl, tak některý věci mě tam vyloženě drážděj. Typická záležitost je vytržení některých dialogů nebo vět z knihy a docela násilné zasazení do hry, kde bez jakýhokoliv kontextu působěj jako pěst na oko.
Na druhou stranu DA, ať už je neoriginální, jak chce (a nikdo to nepopírá, originalitou to zrovna nesrší) vychází z klasického fantasy kánonu, kterej byl definovej už legendou o Artušovi. (apropo, Zaklínač vychází ze stejného zdroje, doporučuju přečíst tématickou úvahu Sapkowského na tohle téma).
Ano, hry od Bioware opravdu nemají tu správnou filozofickou hloubku - jenže to v dnešní době nemá skoro žádná hra. OK, Zaklínač budiž vyjímka, ale něco jiného je postavit hru na existujícím vesmíru ve spolupráci se spisovatelem (Legend Entertainment by mohl vyprávět), věc druhá je zplodit hru včetně vymyšlení nového vesmíru a usazení nějakých pravidel - což většinou dopadá s narůstajícím počtem dílů dost katastroficky, uvedu tady např. Fallout 3 nebo Oblivion, které v podstatě popřely to, co bylo v předchozích dílech nějak "vytvořeno". Na druhou stranu hry od Bioware mají v sobě něco, díky čemu mě je baví hrát - narozdíl od třeba Divinity 2 nebo prakticky jakéhokoliv podobného RPG (vynechme pro tentokrát Zaklínače) se tyhle hry snaží vytvořit určitej typ vztahu mezi postavami a hráčem. Toho lze docílit dvěma způsoby. Buď se jedná o RPG, které je v podstatě freeformové a umožňuje si hráči v podstatě přizpůsobit postavu, jakým způsobem chce (a tam je to spíš otázka dlouhých hodin, tohle se mi doopravdy stalo jenom ve hrách série TES), anebo se hra snaží co nejvíce vykreslit pozadí postavy nebo postav, aby hráč pochopil jejich pohnutky nebo důvody - což v podstatě dělá právě DA nebo i onen Zaklínač (kde je to trochu narušeno tím, že hrajeme za Geralta, takže my, kteří si zásadně volíme ženské postavy, jsme v hajzlu..
)
Look, three-headed monkey. Guybrush Threepwood, mighty pirate
What can change the nature of a man? Ravel
Jsem teprve v Broken Valley... Většinou rozehraju nějakou hru, pak přijde něco na recenzi, tak ji musím odložit a pak se k ní špatně vrací...
