Tak, uplynul opět rok a jsem tu se svým seznamem dohranách her za rok 2018.
Letos je to hrozně slabé, až se stydím sem s tím chodit. Na vině je jednak to, že jsem rozehrál nějaké hry, které jsem nakonec nedohrál (zmíním níže) a pak jsem měl na začátku prázdnin úraz ruky skoro dva měsíce jsem hrát nemohl kvůli dlaze.
Co jsem nedohrál:
- jak už jsem zmínil o dva posty výše (neboli před rokem), rozehrál jsem a přes 30 hodin jsem hrál Might and Magic X - oldschoolový krokovací dungeon, který mě zpočátku hodně bavil, ale po více než 30 hodinách jsem nakonec umdlel, hlavně ze steretypních soubojů. Investovaného času nelituju, ale stačilo.
- teď ke konci roku jsem rozehrál Dead cells. To je hra, která na leckterých webech aspiruje na hru roku, což mě poněkud zaráželo a chtěl jsem ji zkusit. Je to rogue-like pixelartová plošinovka - procházíte částečně náhodně generované lokace, když umřete, začínáte od začátku, ale určitý progres je zachován - zejména co se týče zbraní, které též nacházíte náhodně, ale nacházením buleprintů se vám pak odemykají silnější verze. Samotná postava nelevelujete, leveluje vám jen gear a váš skill
. Graficky se mi to líbí, tenhle typ pixel-aertu mám rád. Herně je to zábavné, ale obávám se, že to také nedohraju. Hra nemá žádný save (jen save+exit), takže je třeba ji projít od začátku až k finalbossovi "v kuse" (resp. se zmíněným save+exitem). Překvapivých úspěchů v této hře dosáhly mé děti (8-10 let), které se v ní dostaly dál než já (už jsem je ale skoro dohnal!).
- rozehrál jsem Shadow warriora 2, ale po pár hodinách šel z disku, je to hrozná blbost
- Mám rozehraný Kingdom come, ale o tom až příští rok...plácal jsem se s ním ale většinu roku letošního...
Co jsem dohrál:
Wolfenstein: The new colossus - totéž co jednička. Celkem mě to bavilo, ale jednička mě bavila víc a ještě víc mě bavil Doom. Ale já nejsem primárně střílečkový hráč...
Thimbleweed park - hrál jsem to z nouze, když jsem měl ruku v dlaze, adventury se dají ovládat jednou rukou
Je to zvláštní hra. Opět jde o typ pixelartu, který se mi líbí. Hra je to docela rozlehlá, s pěti hratelnými postavami. Hlavní problém hry je, že se neumí rozhodnout, čím chce být. Místy je klasicky Lucasartovsky legrační, místy je zadumaná, ponurá až strašidelná (však začíná vraždou). Neví, co chce a hráč to taky neví. Ke konci už mě hrozně otravovala svým "adventurtařením" - potřebuju šroubovák, ale ten má postava X, která je na druhém konci města, takže s ní musím dojít, kam je třeba (hra má častečně fast travel, ale stejně), ale sakra, potřebuju ještě vazelínu, tu má postava Y, takže znova.. Řekl bych, že Wadjet eye dělá nyní adventury lépe.
Mario rabidds kingdom battle - děti dostaly k loňskému ježíšku Switch, takže došlo i na tuhle hru (kterou i mé děti dohrály včetně datadisku). Hrál a doherál jsem ji také (bez datadisku). je to zábavná a vůbec ne hloupá tahovka, svými principy hodně připomíná Xcom (ale bavila mě víc než Xcom! - hrál jsem jen jedničku a nedohrál). Místy je docela těžká a pokud je vám to málo, po dohrání určité části ji můžete projít znovu a hrát těžké Challenge mise.
Víc toho není. Za letošek opravdu ostuda, zkusím se příští rok polepšit.
Zdravím všechny Doupáky a zase se ozvu!
Jsem od té doby jen dojel Uncharted 4, které mě stejně moc nebavilo, tak jsem ho hrál asi půl roku. Tušil jsem, že hraju nějak méně, ale že až tak málo...
