Loňský rok (2019) byl pro mě herně mnohem lepší než ten předchozí, viz asi 4 příspěvky výše.
Dohrál jsem:
Kingdom Come: Delivernace - jistě jste všichni o té hře minimálně slyšeli. Hrál jsem ji až poté, co vyšla řada patchů, která ji učinila hratelnou (v původní verzi byly gamebraking bugy, někomu nešel dohrát hlavní quest atd), takže už to chodilo dobře a bez drmatických bugů. Líbilo se mi to, přestože hlavní příběh nakonec nebyl nic extra, vlastně několik příliš nesouvisejících příběhů (banditi, penězokazci), hlavní záporák se krom úvodní scény vyjeví až na konci hry, mezitím na něj člověk úplně zapomněl..Některé herní mechaniky jsou fajn (míchání lektvarů), některé jsou trochu divné, občas má člověk pocit, že autoři znovuvynalézají herní mechaniky, které byly desítkami let vývoje RPG žánru už vymyšleny - autoři si myslí, že je pojali lépe, ale ne vždy tomu tak je. Soubojový systém, na který byli autoři tak pyšní, podle mě moc nefunguje (máme k dispozici spoustu fines, ale ve finále stačí sehnat si pořádné brnění a píchat do soupeře špičkou meče). Ale za mě celkově v zásadě dobrý a tvůrcům přeju úspěch.
Nier: Automata - 3 dohrání. To je potřeba říci hned na začátek, protože abyste měli hru kompletní, je třeba ji s jinými postavami a mírně pozměměně dohrát třikrát, což jsem učinil. Je to zvláštní, krásná a jímavá hra a s nádherným soundtrackem, trochu zmateným nebo spíše neuchopitelným příběhem (nechci spoilovat, ale vzásadě jde o to, jestli androidi sní o elektrických ovečkách, jestli si rozumíme). Je to v zásadě bojovka, obsahuje ale i hackovací minihry a další překvapení. Rozhodně zapamatováníhodná hra.
Unavowed - výplňovka, celkem vychvalovaná adventura od Wadjet Eye. Není špatná, ale na to jak na ni recenzenti pěli chválu, to žádné velké terno nebylo.
Legend of Zelda: Breath of the wild - s velkým zpožděním jsem hrál a dohrál "novou" Zeldu na switch. Mám v ní cca 90-100 hodin a prochodil jsem ji celkem poctivě. Samotného mě překvapilo, že mě to tak baví - hra nemá žádný RPG systém, během hraní se dosteneme jen k lepšímu brnění a zbraním a odemkneme si nějaké speciální schopnosti. Ale je to otevřený svět a dá se v něm najít zábava - je velmi snadné šplhat de facto na cokoli, hrdina má padák, takže někam vylezete a paraglidujete daleko do krajiny, takže i vzdálené kopce a nížiny jsou dobře dosažitelné..beze zbytku platí známý slogan Todda Howarda (parafrázuji: na kopec, který vidíte, se opravdu dá dojít). Všude se válí truhličky s nějakým lootem (i když loot není nic moc, vždycky to potěší), v krajině jsou roztroušeny svatyně s logickými puzzly, které jsou celkem zábavné..Bavilo mě to celou dobu, ale sám vlastně nerozumím, jak je to možné
Honorable mention: Dead cells. Loni jsem psal, že to hraju, ale asi nedohraju a že mým dětem to jde lépe než mně. Zde sděluji, že s hrou jsem skončil poté, co můj mladší syn (v době hraní 8 let) porazil final bosse dřív než já, takže tenhle herní zářez přenechávám jemu a zřejmě jsem už na některý věci starej. Hra má i "new game +", kdy je opět řádově těžší, chvilku jsme to hráli, ale usoudili jsme, že jedno dohrání jednoho z nás stačí
Akorát jsem dohrával starší Motorsporty a Horizony.
