petriczech98 píše:No jo. Zahrajete si hru a pak apíšete, co si o ní myslíte. Já vim jaký to je. Moje recenze je v Papírovém doupěti. A tu jsem psal tak 2 hod. A potom ještě nějaký předělávky. Jinak co si o ní myslíte??? /quote]
Mno, tak jednoduché to fakt není
Vezmu to jako pohádku od toho nejméně nepříjemného. (Výchozí situace je recenze hry na NDS)
Začněme brzkým vstáváním při příjezdu DPDčka, které buší na zvonek, že máš u nich balíček z redakce. Takže prohrábneš vlasy, vybelháš se z postele, seběhneš tři patra, podškrábneš se na šíleně málo citlivý dotekový display a vítězně se zpět ty tři patra vyplazíš s balíčkem nahoru.
Rozbalíš balíček, ze kterého se na tebe vyřítí krabička se hrou a manuálem. Ulehčeně si oddechneš, že to je v pořádku a hodíš s tím na stůl, kde už leží zmíněný Handheld od Nintenda. Unaven předchozím nočním životem leháš do postele a chrápeš do dvanácti, kdy se vzbudíš, ulovíš si něco k snědku a konečně zasuneš paměťovou kartičku do NDS.
Naloaduješ hru a s vědomím, že zase někdo chytrý komplet měnil ovládání si otevřeš manuál a naštuduješ dnešní kombinace tlačítek a dotykové obrazovky.
Po chvilce hraní si dáš oběd, pak si ještě chvilku zahraješ (a podle kvality hry i zanadáváš) a vyrážíš na nějaký sraz, který máš už domluvený sakra dlouho.
Potom tu hru dva dny hraješ, nejlíp ji i dohraješ. Samozřejmě si u toho děláš nějaké ty poznámky, črtáš mapky, maluješ lebky, neslušné obrázky a podobně.
Po této vyčerpávající náplni zasedneš se zásobou pití, jídla a poznámek ke klávesnici, kde již čeká přichystaná šablonka. Začneš vyplněním tabulky + můžeš naflákat obrázky a jejich popisky, anebo si to nechat nakonec. Pak napíšeš děsně atraktivní nadpis, podepíšeš se (osobně to dělám nerad, pak se dá vysledovat autor), napíšeš perex.
Následně se pustíš do psaní úvodu, těla a konce. Mělo by to na sebe nějak smysluplně navazovat, být to +- vtipné a hlavně by se to mělo dobře číst.
Poté, co s těmi 7-8 tisíci znaky strávíš v nejlepším možném případě odpoledne (tzn. od tří odpoledne do dvou do rána), v horším pár dní si dáš pauzu a projedeš bystrým a nejlíp střízlivým očkem text. Ve většině případů se zděsíš, jak jsi mohl takovou hrůzu napsat a za pět minut uzávěrka začneš text přepisovat nebo alespoň upravovat. Nezřídka se stane, že půlka textu, kterou jsi právě smazal vlastně tak špatná nebyla
V tom lepším případě to stihneš a pošleš recenzi do redakce, zabalíš hru zpět do obálky a zdrháš na poštu, kde ji pošleš zpět/vrátíš.
Následně shrábneš buď ovace (nepravděpodobné) nebo si špatnou recenzi pozásluze vyžereš a možná se z ní i poučíš.
Koněc pohádky, realita je ještě daleko horší.