Holky a vše kolem nich- ctete pravidla na prvni strane

Diskuse o všem, co se nehodí do žádné jiné kategorie

Moderátor: Moderátoři Doupě.cz

Odeslat příspěvekod Mrak 3. 4. 2013 15:33

Zabte mi raději :D
Život je boj, tak se postřílejte, a já bych s dovolením prošel.

Define R4, Intel I7-8700K, MSI GTX1070/8GB, Samsung m.2 970 PRO 512GB, HyperX Savage 240GB, corsair HX650W, Asus ROG STRIX Z370-E Gaming, Corsair Vengeance LPX 16GB DDR4 3000 MHz
Xperia X
Mrak
Rampage
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Sasakr 4. 4. 2013 23:17

Hm, tak to Sasakrovi opět nevyšlo :'(
Nepokradeš
Sasakr
Sleepwalker
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod mtmccox2 4. 4. 2013 23:27

Bude další, akorát ti přeju, aby častějc, než jezdí ty tramvaje mně .. za půl roku :D
Jesus Christ made changes to your life. Do you want to save it?

|Yes||No|
mtmccox2
Killing Spree
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod N.Marko 5. 4. 2013 04:51

Nevadí - zkusil jsi, co víc chtít.
Ta neurotická snaha být normální nás přivádí k šílenství. -Solomon Short
To že jsi paranoidní neznamená, že nemáš pravdu.
Jsem pro aby se udržovaly nebezpečné zbraně mimo dosah bláznů. Můžeme začít třeba s psacími stroji. -Solomom Short
N.Marko
Godlike
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Mrak 7. 4. 2013 09:01

Obrázek
Život je boj, tak se postřílejte, a já bych s dovolením prošel.

Define R4, Intel I7-8700K, MSI GTX1070/8GB, Samsung m.2 970 PRO 512GB, HyperX Savage 240GB, corsair HX650W, Asus ROG STRIX Z370-E Gaming, Corsair Vengeance LPX 16GB DDR4 3000 MHz
Xperia X
Mrak
Rampage
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Darwel 7. 4. 2013 09:51

Shiiiiit... 8-D
Ash nazg durbatulûk, ash nazg gimbatul,
Ash nazg thrakatulûk agh burzum-ishi krimpatul.

FiiO X1 + Sennheiser HD 25-1 II
Darwel
Dominating
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod mtmccox2 7. 4. 2013 15:20

Obrázek
Obrázek
Jesus Christ made changes to your life. Do you want to save it?

|Yes||No|
mtmccox2
Killing Spree
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod N.Marko 7. 4. 2013 16:58

Nooooo, mooc hezká ta první.
Ta neurotická snaha být normální nás přivádí k šílenství. -Solomon Short
To že jsi paranoidní neznamená, že nemáš pravdu.
Jsem pro aby se udržovaly nebezpečné zbraně mimo dosah bláznů. Můžeme začít třeba s psacími stroji. -Solomom Short
N.Marko
Godlike
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Mrak 7. 4. 2013 17:28

Aaa druhá z deviantu ^^ Miobi ^^ Láska moje ze Slovenska :love:
Život je boj, tak se postřílejte, a já bych s dovolením prošel.

Define R4, Intel I7-8700K, MSI GTX1070/8GB, Samsung m.2 970 PRO 512GB, HyperX Savage 240GB, corsair HX650W, Asus ROG STRIX Z370-E Gaming, Corsair Vengeance LPX 16GB DDR4 3000 MHz
Xperia X
Mrak
Rampage
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Sasakr 7. 4. 2013 23:30

Ok, nadešel čas na Sasakrův výblitek. Předem všechny upozorňuju, že nikoho nenutím to číst a že s mnohými věcmi nemusíte souhlasit nebo budete kroutit hlavou, neboť se jedná o citovej výplod nešťastného mladého muže. A taky všem dlouhodobě zadaným to může připadat jako naprosto ubohé vyprávění, nicméně když je nedostatek, je třeba radovat se i z maličkostí. Nicméně SCobra si to vyžádal a psát to jen v SZ by bylo celkem škoda.
Když jsem tu na podzim brečel, kterak mi to nevyšlo s tou Pražandou, věděl jsem, že žal zažene hlavně čas a vize lepších zítřků. Smutek se mi poměrně snadno povedlo proměnit ve zlost, a zlost, to je panečku věc. Dosti užitečná, dokáže vás posunout dál. Říkal jsem si, že je to její blbost, když nemá zájem. A věřil jsem, že přijde jiná. A než přijde, mám dost času na to být lepším člověkem, což není nikdy k zahození. No, uvnitř jsme, jací jsme, nevěřím tomu, že se člověk může zásadně změnit tím, že prostě chce. Změnit nás může maximální životní zkušenost. Tak jsem se začal věnovat aspoň zevnějšku, který od podzimu doznal slušných změn. A jak čas plynul, já začal aspoň trochu věřit tomu, co jsem si předtím v okamžicích nejsmutnějších namlouval. Že byla zdaleka, že nebyla hezká (a to fakt moc nebyla, ale koho to zajímá, když se zamiluje, že…).
A ačkoliv to smutně skončilo, stejně to pro mě bylo strašně cenné. Otevřelo mi to totiž oči. Z citově vyprahlého jedince jsem se stal velmi citově založeným člověkem. Ono jsem jím nejspíš kdesi uvnitř vždycky byl, ale snad jako obranný mechanismus v tomto podivném světě jsem ho držel pod zámkem. A po letech bloudění a bezcílného otráveného života plného existencialistických myšlenek mi došlo, proč tu jsem. Jediným možným životním cílem, který dává smysl, je být šťastný. Jaká škoda, že jsem na to nepřišel dřív. Na jednu stranu to může působit jako pitomost, na druhou stranu je to maximum, co ze života můžete vyždímat. A pak už stačí si jen uvědomit, co vás vlastně činí šťastnými. A já to zjistil. Neznám nic víc uspokojujícího, než když se mi podaří potěšit ženu, učinit ji šťastnou. A pokud ta se odvděčí tím, že mě má ráda, jsem šťastný i já. Došlo mi, že tohle a jedině tohle je ten cíl, za kterým chci jít. Je mi líto všech těch promrhaných let, kdy jsem tohle nevěděl. Připadám si jak zaostalej idiot, no ale co naplat. Lepší na to přijít teď než nikdy.
No jo… takže cíl bychom měli. Ale teď jak se k němu dobrat? Fajn, jsem, jakej jsem, a nemám pocit, že bych byl natolik hroznej, aby bylo třeba se pokoušet uvnitř nějak měnit. Snad to chce jen škleb vyměnit za úsměv, věčný pesimismus vyměnit za… dejme tomu mírný optimismus a zkrátka být v pohodě chlap. V kombinaci se zamakáním na zevnějšku jsem cítil, že je to maximum. A samozřejmě se také snažit trochu praštit do podnikání, protože chlápek s penězi je vždy lepší, než chlápek bez peněz. A co víc, neznám líp utracené peníze, než peníze vložené do ženy. Do jejího potěšení a spokojenosti.
Ale ještě jedna věc tomu celému chyběla. Jakékoliv sebezdokonalení je k ničemu, když na NI nenarazím. A právě v době, kdy jsem byl na podzim v hajzlu, jen tak mezi řečí kamarád povídá, jestli bych večer nezašel hrát fotbal. Že prý se schází banda lidí nedaleko v tělocvičně jednou týdně a prostě čutají do meruny. Tehdy jsem měl pocit, že je můj život strašně prázdný, a tak jsem si řekl, že zaplnit ho aspoň jednou týdně takovouto činností by nemuselo být špatné. A samozřejmě jsem se hned zeptal, jestlipak tam jsou i nějaký holky. A prý ano. „Nu, tak uvidí se“ řekl jsem si.
A tak jsem začal chodit na fotbal. A holka tam opravdu byla, od pohledu sympatická. No jak už to chodí, v novém kolektivu, kde jsem znal jenom kamaráda, co mě pozval, jsem se oťukával, poznávali jsme se. Holka se brzy vybarvila jako veselý člověk, taky jí zaujalo mé tričko s Children of Bodom, čímž jsme odhalili aspoň jeden společný zájem. Celkově jsem měl pocit, že na mě přeci jen kouká jinak, než na ostatní. Nicméně fotbal je přeci jen hra, ne zrovna společenská záležitost. Jednou mě takhle holka napsala, že jde s partou na ples a přebývá jí jeden lístek, jestli bych nešel. Docela zvláštní na to, že jsme se pořád ještě skoro vůbec neznali. Nicméně moc se mi to nehodilo, odmítl jsem. Přeci jen tehdy to pro mě pořád nebyl nikdo víc než holka z fotbalu. Nicméně teď už vím, že to nebyla náhoda, že se ozvala.
Uběhlo pár měsíců a otec, obchodní zástupce cestující všude možně po republice, jež měl ve zvyku mi vozit pivní ochutnávky z měst, která navštívil, to trochu přehnal a mně se tu nakumulovalo 9 lahví o objemu 1,5 litru piva. Protože pivo v petce nevydrží víc než pár dní, bylo jasné, že to sám v životě nezkonzumuju. Bylo rozhodnuto, pozvu kámoše. Ale ouha, ani jeden z mých tří nejbližších přátel nemohl. No to mi začalo téct do bot, protože v tom pivu byla skoro tisícovka. Tak jsem vlezl na fejsbůček a napsal do třídní skupiny a právě do oné fotbalové skupiny, že se mi tu jaksi nahromadilo nečekaně moc piva a že bych u sebe uspořádal degustaci a že kdo má zájem, nechť se ozve. A hle, ozval se kamarád, co mě do fotbalu zlanařil… a ona.
A netrvalo dlouho, a měl jsem doma své dva kamarády a ji. Předem říkám, že v ten okamžik to pro mě byla pořád jen holka z fotbalu, s níž jsem neměl naprosto žádné úmysly. Vlastně jsem měl delší dobu spadeno na spolužačku. Nicméně stalo se cosi neočekávaného. Večer plynul, pivní lahve se vyprazdňovaly, piva se hodnotila, byla fajn nálada, hrály se hry, prostě klasika. No, pochopitelně stoupala trochu i hladinka a také se pozoruhodně zmenšovala vzdálenost mezi mou a jí. A pak, nevím přesně jak, najednou byl její jazyk v mé puse, můj v její a už jsme se od sebe neodtrhli. Přeci jen se toho nevypilo málo, ona si šla lehnout, já zanedlouho poté a vožužlávání pokračovalo, přičemž její zvědavá ručka šmátrala všude možně. Ačkoliv jsme se ráno probudili pod jednou peřinou, k ničemu víc nedošlo.
Ráno trochu vykolejen z neočekávaných událostí jsem se ujistil, že ona si pamatuje, vřele jsme se rozloučili a všichni se odebrali do svých domovů. Říkal jsem si, že tohle je vážně neočekávaný, poněkud uspěchaný, nicméně slibný začátek.
Následující dny proběhly docela fajn rozhovory na fejsbůčku, které vždycky začínala ona. To bylo dobré znamení. Za 4 dny jsme měli před fotbalem domluvený rande. Hlavně jsem to nechtěl *****. Po fotbale se pak hráči odebrali do hospody, my pochopitelně též. Nakonec jsme tam zůstali sami dva a skončilo to zase tím samým. Podruhé to nemohla být náhoda.
Snažil jsem se jí samozřejmě co nejvíc poznat. Tak jako Pražanda, i tahle je docela o dost starší. Nevím přesně o kolik, neřekla mi to. Tipuju věk tak 28. Jednou si takhle píšeme, když v tom ona přes hodinu nereaguje. Když se vrátí, zajímá mě, co se stalo. Vypráví mi o tom, kterak přijel její bývalý, vzal ji nečekaně na projížďku, jen tak jak vyšla z domu, v pantoflích. Snažil se to urovnat. Nevím, co se mezi nimi stalo, nicméně mluvila o něm jako o „parodii na muže“ a já začínal tušit, že to bude ta její „nedořešená minulost“, kterou už předtím párkrát zmínila. Zanedlouho poté jsme měli domluvené společné divadlo. Ne že bych byl vypočítavý, nicméně uvažoval jsem o variantě, že bych mohl být poté, co ji přivezu domů, pozván dál. Vybavil jsem se chladicím boxem, do něj dal lahev šampaňského a balení schwarzwaldské šunky a vydal se k jejímu domu. Upřímně jsem si vědom, že jsem v divadle úplně nesršel vtipem, nicméně představení se jí líbilo a celkově si myslím, že se to povedlo. Já se samozřejmě ukázal jako pravý gentleman se vším tím otevíráním dveří od auta a jiných, pomáháním z kabátu apod. Bohužel na ní lezla nějaká viróza a bylo to znát. Kdyby to byla bývala odřekla, asi bych jí to nemohl mít ani za zlé. Po představení samozřejmě odvoz domů, nicméně bylo mi jasné, že když jí není dobře, dál rozhodně pozván nebudu. A co hůř, rozloučení už neprobíhalo tak, jako vždycky. Prý abych to nechytil, ale nesuž tuším, že dost možná tehdy bylo rozhodnuto.
Dál už věci nabraly rychlý spád. Ten zájem, který jsem z její strany vždy cítil, byl pryč. Neměl jsem pocit, že má cenu se dál snažit se poznávat. Ona mě znala moc dobře. Už věděla, kdo jsem. A přesto bylo zřejmé, že jí nechybím. Věděl jsem, že nadchází rozhodující chvíle, chvíle vážného rozhovoru. Nevěda, co se vlastně stalo, přichystal jsem si menší proslov. Shodou nešťastných okolností jsme se sešli až po dost velké pauze, ale myslím si, že to je v podstatě fuk. Řekl jsem jí, že cítím, že z nás dvou jsem to jen já, kdo má zájem o toho druhého. Přitom zájem jsem z její strany vždy cítil, nicméně když jsme se začali poznávat, vymizel. A tak jsem chtěl jen vědět, v čem jsem nesplnil očekávání, v čem jsem jiný než čekala. Protože jinak jsem si ztrátu zájmu vysvětlit neuměl.
A ono to bylo jinak. Nevyřešená minulost se totiž záhy vyřešila, „parodie na muže“ a mimochodem i citový vyděrač zabodoval a já byl z kola venku. A mně nezbylo, než jí popřát hodně štěstí a ujistit jí, že ji stále považuji za úžasnou ženu. A je konec.
Na rozdíl od Pražandy, kde jsem si to celý ***** jen a jen sám, tady mám pocit, že jsem to nemohl ovlivnit. Těžko říct, v jakém okamžiku už bylo rozhodnuto, nejspíš už před divadlem. Pravdou je, že ona mi nikdy nic neslibovala. A druhou pravdou je, že jsem jí nikdy neřekl, že jí miluju. Nemohl jsem. Láska je dle mého záležitost dvou lidí. Lidi milujeme pro to, jací jsou. A do toho, jací jsou, se počítá i to, jak nahlíží na nás. A pokud na nás někdo nahlíží jako na vzduch, těžko ho můžu milovat. Ona na mě sice nikdy nenahlížela jako na vzduch, ale i v těch okamžicích, než se objevil konkurent, jsem měl pocit, že to má ještě rozhodně čas.
A tak jsem holt zase jednou věřil, že to vyjde. Že najdu někoho, koho budu moct milovat a kdo bude milovat mě. A opět ne. No, dnes je to pátý den od vyslechnutí rozsudku a už jsem zase docela v pohodě. Docela fofr ve srovnání s minule. Až to bude desátej koš, asi se otřepu do minuty.
V ten pátek jsem potřeboval rozřešení, ale rozřešení je myslím si jasný. Hezky to popisuje tenhle obrázek http://s21.postimg.org/4rgbknmfr/7263_5 ... 3046_n.jpg Jen jsem zkrátka bezprostředně poté měl pocit, že nic nemá cenu. Měl jsem psát podělanou práci do školy, ale neviděl jsem pro to důvod. Přestal jsem vidět souvislosti. Viděl jsem, že psaní práce a vlastně skoro každá činnost mě ke štěstí, tedy k lásce, nedovede. A přitom souvislost je jasná. Napíše se práce, bude titul, po škole bude práce, z práce peníze a peníze se utratí s milovanou ženou. Jasná souvislost, kterou si zarmoucený člověk sice uvědomuje, ale nevěří jí.
Pravdou je, že moc nevím, jak dál. Ok, pečovat o tělo budu dál, po státnicích zkusit rozhýbat obchody a začnu trochu žít. Teď je to asi daný tou školou, ale mám pocit, že furt sedím doma. A to hlavní je, že potřebuju potkat jinou. Ale kde? K Pražadně jsem přišel jak slepej k houslím úplnou náhodou, k týhle zase v novým kolektivu. No jo, to by mohla být cesta, nicméně jaká je šance, že ji v dalším kolektivu potkám? No moc velká ne, ale asi mi nezbývá, než to zkusit. Jen si říkám, abych za chvíli vůbec dělal i něco jinýho.
A kdo ví, třeba se „parodie na muže“ zase předvede a možná si ona ještě vzpomene, že tu byl někdo, kdo by se pro ni rozkrájel. Kdo ví. On to vůbec bude asi pěknej vykuk, jestli je to ten, kdo myslím. Nu což, volba byla, je a bude vždy na ní. Já jsem, jakej jsem, takovej jsem se předvedl a jako takovej neuspěl. Tak už to holt chodí. Myslete si co chcete, ale nemyslím si, že bych byl tak špatnej, abych nemohl najít spřízněnou duši. Jen aby to už ***** moc dlouho netrvalo. Když člověk touží jen po jediné věci a furt a furt ji nemá, je to dost zničující.
Jé, jaký by to byl fajn život, kdyby mě uspokojovaly peníze nebo pracovní úspěchy… tam je aspoň cesta relativně snadná, ale toto… no je to těžký.
Tak, víc jak hodina v trapu a dle Wordu jsem načal čtvrtou stranu. Ale jsem vlastně docela rád, že jsem se vyblil. Tak všem pěkný den :-)
PS: Číst to po sobě radši nebudu, jdu spát.
Nepokradeš
Sasakr
Sleepwalker
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod tdjohn 7. 4. 2013 23:52

Je mi jasné, že to asi nechceš slyšet a asi to ani nebudeš chápat, ale vykašli se na ty tvoje "cíle". Věnuj se něčemu pořádnému. Nějaké koníčky, které tě bavěj. Hlavně neříkej, že tě nic nebaví :)
"This game is a masterpiece! We have never seen such a harmonic virtual world before. The story is as good as a movie and the graphics offer tons of incredible moments. GTA IV is more than a game." - Cynamite
tdjohn
Killing Spree
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod mtmccox2 8. 4. 2013 08:18

Zajímavé povídání.
V některých větách se úplně vidím :)
Jesus Christ made changes to your life. Do you want to save it?

|Yes||No|
mtmccox2
Killing Spree
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod SCobra 8. 4. 2013 08:34

Mám to podobně jako ty. Rád bych pro svojí přítelkyni udělal naprosté maximum, aby se cítila skvěle a šťastná. Jenže zdá se, že naše představa o tom, co je opravdu činí šťastnými, je poněkud zkreslená... Většina z nich (hlavně starší - 25+) nepotřebuje být středem mužovi pozornosti. Ony potřebují vědět, že o ně bude postaráno vždycky. Pokud se pořád jen staráš o ně a na všecho ostatní kašleš, je to špatně - cítí se pak jak ve zlaté kleci. Sice jim je dobře, ale budoucnost v tom nevidí. Kromě toho se pak cítí, že ty jim dáváš o hodně víc než ony tobě a bojí se, že jim to jednou budeš vyčítat (tohle se mi taky stalo a ano, dneska jí to opravdu vyčítám - pro kamarádku jsem dělal maximum, pomáhal jsem jí, když jí nebylo nejlíp, snažil jsem se, aby si našla přítele... ona si našla přítele a když bych já teď občas potřeboval povzbudit, ona nemá čas - ona věděla moc dobře, co se stane a já si to nechtěl připustit).
Ženský maj zkrátka radši chlapy, jejichž jediným smyslem života nejsou ony samy.

Koníčky při podnikání jsou fajn, když člověk nemá co jiného na práci. Cíle jsou potřeba, ale ženský nejsou zrovna ideální cíle - jsou to jen lidi, každá je unikátní a neopakovatelná, když uděláš maximum a ona tě stejně pošle do háje, demotivuje tě to víc, než kdybys měl za cíl jet na dovolenou a nakonec jsi nejel, protože tu stejnou holku už nejspíš nikdy nezískáš.

Věnuj se podnikání, stanov si cíle související s podnikáním, buď pozitivní, pěstuj si sebevědomí a cílevědomost a ten zbytek se vyřeší sám. Ženský mají rády schopné, pozitivní, sebevědomé a cílevědomé chlapy (jinými slovy: Kdybys jí vzal na projížďku ve svém Ferrari, ten druhý by rozhodně nevyhrál.) ;-)
PC, PS1, PS2, PS3, PS4, WiiU, New 3DS XL, New 3DS, GC, PSP, PSVita, N-Gage, N-Gage 2, GameBoy Advanced, XBox, X360, XOne, N64, NES
SCobra
Godlike
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Sasakr 8. 4. 2013 12:48

TDJohn: No abych řekl pravdu, tak teď ten pocit vážně mám. A hlavně mám pocit, že každý okamžik, který nestrávím děláním něco pro to, abych dosáhl svého cíle, je strašně promrhaný. A na ten cíl se lze těžko vykašlat. Bezcílný život jsem prožíval dost dlouho a stálo to za *****.

SCobra píše:Ženský maj zkrátka radši chlapy, jejichž jediným smyslem života nejsou ony samy.
Nezbývá mi než doufat, že po světě chodí nějaká, která to tak nevidí, a že na ni narazím.

SCobra píše: Kdybys jí vzal na projížďku ve svém Ferrari, ten druhý by rozhodně nevyhrál.)
Heh, tak zrovna autem jsem zabodoval, má ráda Hondy a já ji vozil Civicem :-D

Pravdou je, že nejednou se mi hlavou prohnala myšlenka, že bych lhal sobě i jí, kdybych tvrdil, že já jsem pro ní ten pravý. Jo, možná bych se rozkrájel, ale to je tak všechno. Nemám svý bydlení, neuživím se, jsem furt jen blbej študák. A ona už pomalu potřebuje manžela, ne kluka. Dost možná tím, že by se tahala se mnou, by akorát ztrácela čas, protože má tak akorát věk na to najít si definitivního životního partnera.

No jo, teď se holt musím hodit do pohody... a čekat a čekat. Jestli se dostanu na magisterský, tak zase potkám nový holky, tak uvidíme. Musím zase sám sebe přesvědčit, že jsem udělal maximum pro to, abych ji našel. A pokud ji přesto nenajdu, holt to vezmu jako svůj životní úděl.

Poslyš SCobro, tobě už ale taky táhne na 30, ne? Nezačínáš se bát, že na ni nenarazíš?
Nepokradeš
Sasakr
Sleepwalker
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Lo!Zza 8. 4. 2013 13:36

Takze, soude podle posledniho odstavce, ty by ses k ni vratil kdyby ti napsala?
Lo!Zza
Dominating
Uživatelský avatar

Předchozí stránkaDalší stránka

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků