Tak jsem to dohrál. Za 9 hodin. Prostřední obtížnost se sice ze začátku zdá dost jednoduchá, nicméně ke konci jsem musel přepnout na nejlehčí, abych hru vůbec dohrál - málo nábojů, spousta nepřátel, pořád jsem chcípal... Ale možná jsem jen málo využíval všech možností hry (příkazy parťákům).
Ze začátku a vlastně v podstatě v celé první polovině se hra zdá jako nějaké pokračování CoD (Desert Ops by byl trefný podtitul), jenže pak se semele spousta věcí a najednou se ocitnete v psychologickém thrilleru, který už nemůže skončit moc vesele.
A to mě trochu mrzí. Po cestě je sice potřeba udělat pár rozhodnutí (dvě, pokud si správně vzpomínám), které však nemají na průběh hry žádný vliv. Všechna zásadní rozhodnutí za vás udělali autoři a nedá se jim nijak vyhnout, i kdybyste chtěli. Jak hra skončí (má 4 konce) se tedy rozhoduje až na úplném závěru. Závěr se sice může zdát v průběhu hraní jasný, ale... Uvidíte sami
Celkově se hra hodně podobá Maxi Paynovi 3, ať už atmosférou nebo designem. Smím-li doporučit, sáhněte radši po Spec Ops. Netrpí takovými designerskými kiksy (a ukazuje válku v její nejhorší podobě (SO by si měl povinně zahrát každý, kdo chce do armády) - přestože jde vlastně jen o válku jednoho muže.
//Hned jsem začal znovu na nejlehčí obtížnost, abych si zkusil udělat jiná rozhodnutí a málem jsem to včera dohrál podruhé (kdyby se mi ve dvě ráno nezačalo chtít spát
). Ty rozhodovací pasáže nejsou dvě, ale 4 (z toho jedna se dá vyřešit třemi způsoby) plus závěrečná.
Mimochodem, v životě jsem nenarazil na hru, kterou bych chtěl dohrát dvakrát za sebou
Jo a ještě něco - sbírejte poctivě všechny Intel předměty a pak si je v klidu projděte. Jinak asi není šance pochopit, co se ve hře vlastně děje.
Od konce 90. let jsem kromě aktuální generace konzolí hrál skoro na všem, na co si vzpomenete, ale teď už hraju v podstatě jen na PC nebo s dětmi na N. Switch.