Tak chlapi je dokonáno.
Byl jsem s Číňankou celkem 7 měsíců, cca dva týdny nazpět to skončilo definitivně.
Hrozně těžko se to hodnotí, na jednu stranu se dá říct, že jsme byli tak trochu z jiných planet, měli dost malých problémů, oba chybovali, neviděli se moc často a budoucnost byla velice nejistá. Na stranu druhou mi nikdy s nikým nebylo tak dobře, a jestli jsem někdy byl zamilovanej, tak jsem si jist, že tentokrát. Byl to i můj první dlouhý vztah.
Událo se toho hrozně moc, ani nevím, jestli vás to zajímá, můžete se ptát.
Rozešli jsme se v dobrém. Oba víme, že ten druhý je skvělý člověk, jen prostě jsme se nepotkali na správném místě ve správný čas, za správných okolností. Není mi úplně nejlíp, ale není to takový ten tragický aktivní smutek. Spíš takový ta podvědomý stesk doprovázený vědomostí, že s tím člověkem jsem měl jedny z nejšťastnějších chvil a že je to pryč. No a tuny fotek v mobilu, foťáku, sociálních sítích, spousta malých dárečků po bytě, oblečení ... tomu moc nepomáhají.
Co ale po čase zůstane budou hezké vzpomínky a ani mikrogram nelituji, že jsem ji potkal a že jsme byli spolu.
Budu tady ještě 3 měsíce, pak letím zpátky do Evropy, ale chci se vrátit ještě na cca rok, prohloubit znalost jazyka atd. Teď si nejsem jist, jestli má cenu se vrtat do nějakejch jinejch holek, nebo se soustředit na sebe. Na jednu stranu mi to pomůže zapomenout, na druhou stranu by to byl jenom opět nějaký krátký úlet, nebo vystavění nereálných nadějí.
Sám mám v mozku docela guláš, nevím co a jak popsat, prostě se událo hrozně moc. Ptejte se případně
-- 7. 1. 2016 05:02 --Na nostalgii!
Jesus Christ made changes to your life. Do you want to save it?
|Yes||No|