od Dr.Watson 28. 4. 2010 16:09
Cofte, Jezku, nechci vám brát iluze o lidech. Osobně mám za to, že jak syndrom vyhoření tak i nechuť k lidem má původce ve zklamání v někom. Ani to nemusí být důležitá věc. Ono se to v jednom hromadí a hromadí, někdy se hranice citlivosti posune daleko ale pak stačí ta poslední kapka. Zatočí se Prašivec a veze se to. Nikdy jsem nepřišel na to, co s tím, prošel jsem si to předloni. Asi se přidala i krize středního věku. Prostě nic (NIC!) nešlo i ptákoviny, co jeden dělá jednou rukou za zády, kdybych šel pro rohlíky zároveň s dodávkou co je veze, byly by všechny zamluvené a tak. Pak se přidá nechuť z života, je toho mraky. Jasně, vzdávat se to nesmí ale mnohdy jeden nepobere jednání lidí a vůbec. Tak jsem začal chodit do lesa, prostě pryč od lidí. Pomáhá to. Vyšťavit se fyzicky. Ježoure, běž na mateřskou... Na čas. 1/4 roku. Třeba...