Tak abych nezůstala pozadu, tak jsem včera zkusmo rozjela Silent Hill-the room. Můžu teda říct, že mi stačilo úvodní video a pak se pár minut procházet po bytě, pak tam ještě ze zdi vylezl nějaký hnusák a výsledek byl, že jsem šla spát o dvě hodiny později než jsem měla v plánu, protože jsem se bála zhasnout
obávám se, že tuhle hru nedohraju ve zdraví, protože na mě působí tak, že se bojím udělat byť jediný krok a nutí mě zakrývat si oči pokaždý, když mám otevřít nějaký dveře nebo vlízt za roh
při tomhle mi někdo zaklepat na rameno, tak je po mě
co se týká četby těhle šíleností, tak spíš než čtu, tak bych moc ráda četla. Nedělám si práci do školy na žádné téma, ale dělám jak práci, tak školu, a tak moje četba spočívá v něčem jiném
jinak ale vybírám zásadně tuhle tématiku a tím můžu navázat i na to, proč jsem do mechaniky strčila první hru. Firma kde dělám distribuje gamesy, takže když mi přišli pod ruku Alone in the dark, nenapadlo mě nic blbějšího než to začít hrát i přes to, že k tomu mám spíš odpor
no a od tý doby už žiju jen ve strachu a čekám, odkud to přijde
nemám ráda střílecí masakry, ty mi přijdou úplně stupidní (tím se nechci nikoho dotknout), ale tahle tématika (pro mě) má ducha (někdy až moc duchů
)
po Forbidden Siren se zkusím poptat