Už dlouho jsem se tak netěšil na nějaký film a takové nadšení jsem také dlouho nezažíval, příjemné napětí střídal mírné nejasnosti, ale tak nějak jsem tušil, že na konci filmu vše pěkně zapadne.... zapadlo, ale vše ostatní tak nějak přestalo fungovat scénami, kdy v r.1974 dochází k sériím útoků na novinářku, která šťourá tam kde nemá.
Film mi silně připomínal podstatně zdařilejší Fontánu (2006), která se tedy zabývala odlišnou myšlenkou, ale koncept to mělo podobný. Režiséři nedokázali jasně udržet jednu myšlenkovou linku a ta se často ztrácela na pozadí nesmyslných úvah o správnosti jednotlivých rozhodnutí.
Ani hvězdné obsazení mě nijak nešokovalo (na rozdíl od masek, ty byly opravdu dobré) s jejich pokusem o nějaké komorní drama o 5 hercích. O hodně zábavnější a podstatně zdařilejší v tomto ohledu byl už Zamilovaný profesor (1996) v čele Eddie Murphy nebo starší česká pecka s Oldřichem Kaiserem a Jiřím Lábusem v Pensionu Lola (1993)
Celkově bych Atlas Mraků (2012) hodnotil nízko pro zklamání, které mi přinesl, bo zamyšlení o tom, že i kapka v moři tvoří toto moře, nebo že je dobré konat dobro, proto že je to dobré, nebo že rozhodnutí, která já jako jednotlivec dělám ovlivňují celé generace přicházející po mě, mě jednoduše nepřesvědčila a vyzněla jako kázání od rodiče dítěti.