Chumbaba: No vidíš, na bezdůvodné obohacení jsem si už po těch letech nevzpomněl
A přitom je to celkem logický.
Carter83: Autor je možná mrtvý, ale práva po něm někdo zdědil. Ten pověřil vydavatele, aby dílo dál šířil. Vydavatel vynaloží nějaké náklady, aby se dílo prodávalo v takové míře, aby na něm vlastník práv něco vydělal. K tomu na něm musí vydělat ještě prodejce a vydavatel. Nejde ale jen o náklady na výrobu! Taky je tu marketing, logistika, personální a další náklady, který se platit musí, ať už si o nich myslíš, co chceš.
U spousty děl to funguje ještě trochu jinak. Konkrétně se jedná o případ, kdy se lidi rozčilují, že autoři her mají z prodaného kusu minimum. Vývojáři přijdou za vydavatelem s nějakým demem. Vydavatel řekne ano, tohle se nám líbí, mohlo by se to prodávat, jsme ochotni to zafinancovat. A poskytne vývojářům peníze na vývoj hry. Vývojáři jsou teď v plusu (nebo na nule), vydavatel v mínusu. A dokud vydavatel vývoj neukončí, bude pořád sypat vývojářům peníze. Potom vynaloží další prostředky na marketing, logistiku atd. (viz výše) a pak teprve uvidí, jestli se hra bude prodávat dost a nebo nebude. Vývojáři udělali práci, za kterou zaplaceno dostali (často i když ve výsledku stála za prd), a protože nejsou schopni si marketing atd. zajistit sami, potřebují vydavatele. Vydavatel je ten, kdo nese riziko, proto na tom holt vydělá víc. Mezi námi, oni ti vývojáři taky nežerou trávu...
Takže znovu. Pokud se ti požadovaná cena nelíbí, nekupuj
Když koupím v Tescu rohlík, mám právo ho prodávat za kolik chci (téměř, kdybych je chtěl prodávat ve velkém za 10 halířů, bude to dampingová cena a zaplatím pokutu), třeba za 500. Zákazník pak má právo si ho nekoupit a nekonzumovat.
Od konce 90. let jsem kromě aktuální generace konzolí hrál skoro na všem, na co si vzpomenete, ale teď už hraju v podstatě jen na PC nebo s dětmi na N. Switch.