Výdělky hráčů.

[tdjohn]

Tak já nevím. Svět právě není vůbec jednoduchý, proto ho tak můžeš jen vidět.

Ale třeba s k něčemu dostaneme. Nemusíme se bavit o průměrném platu, ale dá se podle něj i něco brát. Když si řeknu na pohovoru, že bych chtěl tak 150k,-, tak se budou divit, protože tam byl přede mnou někdo, kdo chtěl průměr. Možná to ale žádný vliv nemá. Každopádně vím, že když chtěl méně, byl bych pod průměrem a pravděpodobně podprůměrný. Můžeme brát i medián, to není podstatné.

Zákon zaměstnání je jen zjednodušení bez reálného základu. Někde to tak je, jinde ne.

Každá práce právě počitatelná není, protože to reálně nemáš jak spočítat. Zase teoreticky to vypadá hezky, ale jinak nesmysl.

Právě máme trh práce, tak mě nemusí trápit, kolik mi kdo platí, protože vždy můžeš jít jinam. Tam je právě ten problém, který je pro mě podstatný, že nikdo prostě nemá moc. Trochu jsem tu možná zamrzli v minulosti, fakt nevím. Nebo dobré práce se hledají nějak speciálně.

Pokud napíšeš, že podnikání je alternativa vydělávání peněz, tak s tím souhlasím, ale já chci pracovat a peníze jsou až druhotné. Takže je to zase rada k ničemu, protože podnikání by tě nejdříve muselo bavit a pak bys možná měl i ty peníze. Ne každý je takový Ferda mravenec, který umí všechno, ale špatně a tak se dá na podnikání. I proto máš dělbu práce, protože se každý může věnovat tomu, co mu jde nejlépe. Dělat všechno je nesmysl. Můžu chodit do zaměstnání a vydělat tolik, že si důchod zaplatím. To je normální a podnikání ti to nemusí zajistit.

[SCobra]

Svět funguje na úplně jednoduchých principech, komplikují si ho jen lidi Jakmile vylezeš ze své škatulky a začneš se bavit s lidmi a srovnávat jejich životy, zjistíš, že jejich životy prolíná jen několik málo jednoduchých principů, podle kterých se dá celkem úspěšně předpovědět, jak se bude odehrávat jejich další život.

Někteří zaměstnavatelé hodnotí na pohovorech i to, kolik si za práci řekneš. Nesmíš si říct ani moc ani málo. Můžeš si říct 150 tisíc, ale to bys musel svojí prací přinést firmě zhruba 2 - 3x tolik, což na některých pozicích fakt nejde

Zeptej se nějakého schopného manažera, jestli dokáže spočítat přínos svých podřízených firmě. Uvidíš, že toho schopen bude.

Nikdo nemá moc, protože "moc" je málo a "málo je hodně". Chápeš? Když jsou příjmové nůžky málo rozevřené, všichni mají přibližně stejně, s extrémy se setkáš zřídka a proto ti připadá, že nikdo nemá moc. Pak záleží na tom, jaký máš postoj - já myslím, že se všichni máme dost dobře, jen si toho nevážíme. Spousta lidí si ale myslí, že se máme všichni blbě, protože tam a tam je víc bohatých (akorátže je tam taky víc chudých, ale o tom už se nemluví).

A proč teda řešíš průměrnou mzdu a to, kolik si u nás lidi vydělávají, když chceš pracovat a peníze jsou až druhotné? Kdyby ti peníze chodily na účet, aniž bys musel pracovat, stejně bys chodil do práce?

Chodit do zaměstnání tě baví?

Pokud si otevřeš firmu, například obchod, tak tam budeš dělat jak uklízečku, tak generálního manažera... Tak jsem to myslel a je to normální, tak začíná většina podnikatelů. Když k tomu budeš mít ještě někoho, kdo ti s něčím nebo se vším pomůže, tím líp. Když si ze začátku nemůžeš dovolit zaměstnance, tak holt musíš dělat všechno.

A kolik bys potřeboval vydělávat, aby sis zaplatil slušný důchod? Napadlo tě, že se zvyšujícím se příjmem stoupají i tvoje náklady? Když budeš brát 150 tisíc, tvoje životní náklady tomu budou odpovídat, a abys nepocítil dopad důchodu, musel bys šetřit obrovský peníze. Nehledě na to, že při takovém příjmu si ty peníze ani pořádně neužiješ. A pořád musíš chodit těch 40 let do práce.

Kdežto když se ti jako podnikateli podaří vybudovat slušně fungující firmu, nemusíš nic šetřit, nemusíš pracovat 40 let 8 - 12 hodin denně... Ano, může se to nepodařit. Ale aspoň je tam šance

[tdjohn]

Svět je právě komplikovaný, ale to asi také nemusíme rozebírat. Že většina lidí žije předvídatelně? To asi jo, také je většina jen tak do počtu.

Nikdo nemá moc, protože "moc" je málo a "málo je hodně". Chápeš? Když jsou příjmové nůžky málo rozevřené, všichni mají přibližně stejně, s extrémy se setkáš zřídka a proto ti připadá, že nikdo nemá moc. Pak záleží na tom, jaký máš postoj - já myslím, že se všichni máme dost dobře, jen si toho nevážíme. Spousta lidí si ale myslí, že se máme všichni blbě, protože tam a tam je víc bohatých (akorátže je tam taky víc chudých, ale o tom už se nemluví).

A proč teda řešíš průměrnou mzdu a to, kolik si u nás lidi vydělávají, když chceš pracovat a peníze jsou až druhotné? Kdyby ti peníze chodily na účet, aniž bys musel pracovat, stejně bys chodil do práce?

Chodit do zaměstnání tě baví?

Pokud si otevřeš firmu, například obchod, tak tam budeš dělat jak uklízečku, tak generálního manažera... Tak jsem to myslel a je to normální, tak začíná většina podnikatelů. Když k tomu budeš mít ještě někoho, kdo ti s něčím nebo se vším pomůže, tím líp. Když si ze začátku nemůžeš dovolit zaměstnance, tak holt musíš dělat všechno.

A kolik bys potřeboval vydělávat, aby sis zaplatil slušný důchod? Napadlo tě, že se zvyšujícím se příjmem stoupají i tvoje náklady? Když budeš brát 150 tisíc, tvoje životní náklady tomu budou odpovídat, a abys nepocítil dopad důchodu, musel bys šetřit obrovský peníze. Nehledě na to, že při takovém příjmu si ty peníze ani pořádně neužiješ. A pořád musíš chodit těch 40 let do práce.

Kdežto když se ti jako podnikateli podaří vybudovat slušně fungující firmu, nemusíš nic šetřit, nemusíš pracovat 40 let 8 - 12 hodin denně... Ano, může se to nepodařit. Ale aspoň je tam šance

To jo, pak je problém v těch nůžkách. Přijde mi to jako to bylo dřív, kdy všichni měli přibližně stejně, pokud se nějak nesnažili. Práci mohl mít každý a vydělal to stejné co ostatní. To by dnes už platit nemělo, ale vypadá to, že minimálně od doby krize to platí.

Když bych měl peníze bez práce, tak bych stejně musel nějakou práci dělat, ne? Takže práci budu dělat tak jako tak, jen ji chci mít placenou tak, abych nemusel žít jako ten na dávkách.

Jak jsem psal, něco dělat musím, takže jestli chodím do zaměstnání nebo budu dělat doma, to je úplně jedno. Baví mě to, jinak bych to nedělal.

Právě ten návrh podníkání chápu, ale nevím, co s tím mám dělat. Věnuju se jedné oblasti, kde můžu mít velmi schopný. A jak mi to pomůže v podnikání, kde bych si pomalu i daně dělal sám?

Proč by s příjmem rostly náklady? Zase něco z knížek? Každý rok vydělávám cca o 40 % více a náklady mám již několik let stejné. To se jako pak zblázním a nebudu schopný to nějak spočítat? V důchodu už budeš mít plno majetku a peněz, které teď nemůžeš mít, takže naopak potom by ti mělo stačit méně. Děti už budou pryč atd. Jak píšeš, že při velkém příjmu máš málo času. Taková úměra neplatí. To bys totiž někde ve fabrice měl strašnou pohodičku, protože stejně nic nevyděláš a zároveň jako nějaký manažer bys musel pracovat minimálně celý den i noc. V reálu je to ale přesně naopak, pokud si umíš trochu práci organizovat.

Firma zkrachuje a nemáš zase nic, ještě budeš dlužit. Neříkám, že to tak musí být, ale ty děláš, že zaměstnání je špatné a podnikání je dobré. Obojím se dá vydělat, jen je každé jiné.

[SCobra]

Platí to zhruba od roku 1948... Vláda se o to docela slušně stará a zdá se, že lidem to tak vyhovuje Ne u většiny, u všech poznáš, podle toho, co dělají každý den a jak přemýšlejí, kam se bude jejich život ubírat.

Když bys měl peníze bez práce, tak proč bys dělal nějakou práci? To nemáš nic, co bys chtěl dělat, kdybys měl celé dny jen pro sebe?

Počkej počkej... Nemyslel jsem náklady na věci, které musíš platit, ať chceš nebo ne. Myslel jsem obecně životní styl. Pokud každý rok vyděláváš o 40 % víc a přitom žiješ pořád na stejné úrovni, pak jsi jeden z mála. Kdybych já vydělával o 40 % víc, bydlel bych v lepším bytě, nosil bych lepší oblečení, jezdil bych autem atd. atd. Takhle jsem to myslel. Prostě ve výsledku utratíš 100 % svého příjmu, ať už vyděláváš 15 tisíc nebo 150 tisíc. V důchodu by se pak blbě zvykalo, že místo 150 tisíc máš jen 30...

Samozřejmě, že taková úměra, jakou jsi naznačil ty, neplatí. Ale většinou platí úměra, že čím zodpovědnější pozici ve firmě zastáváš, tím dostáváš víc peněz a tím víc času v práci, a řešením věcí kolem ní, trávíš. Naše ředitelka je v práci téměř denně od půl desáté do osmi večer, přičemž nadřízení ji volají někdy i o půlnoci. Jediný čas, kdy si může svůj příjem užít, je týden dovolené v létě a týden v zimě. Jasně, jsou manažeři, kteří přichází do práce v deset a odchází v poledne, ale to je příklad těch lidí, jejichž přínos pro firmu si někdo zapomněl spočítat

Netvrdím, že zaměstnání je špatné, jen že je pro zaměstnance nevýhodné. Zaměstnání je dobré na pokrytí vlastních krátkodobých potřeb. Podnikání je investice. Pokud se někomu zdá, že je v zaměstnání za odváděnou práci špatně ohodnocený (a má ten pocit dlouhodobě) a chtěl by se toho pocitu zbavit, musí jít podnikat. Tam se ukáže, jak hodnotnou práci dokáže odvést.

[tdjohn]

Aha, jsem myslel, že revoluce měla za smysl, že se každý bude mít podle toho, jak může. Ne že se to bude srovnávat jako dřív.

To je divná otázka. Dělám, co mě baví a vedlejším efektem je, že za to dostanu i zaplaceno. Takže kdybych měl peníze, dělal bych to stejně, ne?

Tak to nepozoruju. Spíše záleží na tom, jestli umíš počítat. Něco se vyplatí a něco ne, je to o prioritách. Jezdit autem a nosit lepší oblečení asi není moc přínosem pro mladého člověka. Pro staršího to už ale může být zajímavé, protože prostě chce a má na to. Stále ale musíš počítat s tím, že důchod platíš ze svého, takže třeba nedává smysl si v 60 koupit nové další auto, i když bys měl na 4.

Takže zase nic, jen nějaké domněnky a teorie. Proč ne.

Jak může být zaměstnání nevýhodné? Co je to za nesmysl? Když někdo chce pracovat a nestarat se o ostatní věci, tak jinou šanci nemá. Proč by se u podnikání mělo něco ukazovat? Třeba jsi špičkový chirurg a chtěl bys podle tvého příkladu ukázat, že stojíš za víc. Tak mi prosím popiš tu tvoji cestu, jak by začal podnikat. Přece to není nějaký lempl, který si jen válí zadek u operačního stolu a dokáže i něco pořádného, ne?

[tdjohn]

Tak jsem tady zase. Asi to moc řeším, ale pořád mi to nehraje. Jsem v největším měste republiky, mají tu být i docela dobré mzdy, ale není to tak. Může mi někdo popsat, jak tedy běžně žije? Pokud si představím, že vydělám tolik, abych zaplatil nájem a najedl se, tak k čemu mi to je? To jako nikdo netouží po něčem vlastním? A co třeba nějaká zábava? Prostě to nechápu Přitom pražský průměr je skoro minimum, s kterým tu lze vyžít. Co třeba nějaké šetření? Co nějaká budoucnost? To jsou sice ty moje dlouhodobé plány, ale když teď vidím, že ani za deset let bych nevydělával vzhledem k cenám přiměřeně, tak k čemu to je? Kde je chyba?

[Mrak]

Buď v klidu.. V Plzni asi takhle.. Teď jsem na tom dobře, páč bydlím ve dvou a platíme necelé 3k za nájem.. Další trojku dám na jídlo, pak nějaké to placení jako internet, paušál. a ze 14500 ten zbytek, což je tak 8k +- ušetřím na "útratu". AKorát, že to schovávám, páč nevím, co bude.. No a až budu bydlet sám, tak mám průměr nájem v Plzni za 8500+, jídlo a co zbyde? Nic moc Proto se držím tohoto bytu, páč i kdybych platil ho sám, pořád to je o 2500+ méně a to se dá schovat na horší časy Takže taky žádná sláva

[SCobra]

Co pořád řešíš ten průměr? Co je ti do průměru? Však můžeš vydělávat, kolik chceš...

Průměr v Praze je něco málo přes 30 tisíc hrubého, což je pro jednoho člověka na slušné žití v menším 2+1. Ve dvou úplně v klidu zaplatí normální 3+1 a včetně nákladů na život jim jeden plat zbyde na cokoliv dalšího (na cestování, na dítě)...

Jestli tobě to nevychází, tak děláš něco špatně.

Já dávám za byt (v Praze) kolem 10000 (hypotéka a služby) a zbývá 7000 na všechno ostatní, přičemž někdy vydělám trochu víc.

[tdjohn]

Protože by mě zajímalo, jak to třeba dělají ti, kteří ho nemají. Někdo takový určitě je. Když vemu třeba Mraka. Tak jak si vydělá na vlastní bydlení? Viděl jsi současné ceny třeba v Praze čehokoli? Je to strašně přehnané, ale zřejmě zájem pořád je. Jde mi třeba o financování nějakého budoucího bydlení. Zavážeš se na řadu let a ještě budeš tak tak přežívat? To je divný.

Právě vydělávat kolik chci nemůžu. To bych třeba musel podnikat, ale to jsme zase u toho doktora. Nemocnice potřebuje jeho a on nemocnici. Když ale budou v průměru mzdy doktorů třeba 20 000,-, tak má dělat co?

-- 27. 10. 2013 15:07 --

Já dávám za byt (v Praze) kolem 10000 (hypotéka a služby) a zbývá 7000 na všechno ostatní, přičemž někdy vydělám trochu víc.

Tohle nevypadá vůbec špatně. Sice jsem byt nechtěl, ale asi mi zatím nic jiného nezbyde.

-- 27. 10. 2013 15:08 --

Neměl jsi nějaké peníze svoje? Protože když chci hypotéku, tak chtějí peníze předem, pokud mám dostat menší úroky. Jenže jak sehnat peníze předem, když není z čeho šetřit atd.

-- 27. 10. 2013 15:38 --

Když se dívám na nejlevnější a nejhorší byty, tak by splátka byla alespoň 15 000,-, proto mě překvapuje, že ji máš přibližně poloviční. K tomu ještě nějakou dobu musím být v současném bytě, takže k tomu dalších 15 000,- se vším. K tomu nemám auto, nikam nechodím, v podstatě nic neutratím a za pár desítek let bych se mohl těšit na super byt v suterénu Trochu přeháním, ale jiné možnosti nevidím. Později bych ušetřil maximálně za nájem a to ti také moc neudělá a pořád tam máš vyhlídky ošklivého bytu za plno let. Pak nevím, co je horší. Jestli být v nájmu, kde máš o něco lepší možnosti stěhování a nebo si něco malého pořídit s tím, co hypotéka obnáší.

[SCobra]

Někdy je potřeba nejdřív dělat něco, co nechci dělat, abych pak mohl dělat, co chci dělat.

Doktor nepotřebuje nemocnici. Může si otevřít svoji kliniku nebo vlastní praxi...

Neměl jsem žádné peníze předem a proto platím tak vysokou hypotéku. Je na 30 let s tříletou fixací. Nicméně ano, většinou chtějí část peněz předem, nicméně ty pravidla se budou asi zase trochu uvolňovat, protože nemovitosti se moc neprodávají.