Amatérské recenze na Nintendo DS HRY.

[Sindy-Dog]

Zakládáme toto téma my všichni, abychom byli konkurencí všem recenzentům, co za to berou prachy. Pište sem, prosím, pouze Vaše recenze pro handheld Nintendo DS. Žádné další komentáře. Samozřejmě se můžou opakovat recenze na již hodnocené tituly, a není problém, aby si každý napsal svoji vlastní recenzi.
My pouze určujeme hodnotící škálu a verdikt. Prosíme moderátory, aby při nedodržování pravidel hodnocení příspěvek odstranili. Děkujeme, FaNitos.

Hodnocení je od A do F. A je nejlepší, F je nejhorší. Hodnotící písmena a verdikt zkuste zvýraznit, pro přehled. Hodnocení pište pod recenzi i s podpisem, budeme je archivovat.

Verdikty:
F – pouze pro Paroubka
E – karbonová pochoutka
D – psp styl
C – neuškodí
B – zůstane ve vás
A – Gamebleriousova volba

Vzor:

Recenze: FIFA 06

Článek.

Hodnocení: B – zůstane ve vás.
Autor: SindyDog, Autofakr

[autofacr]

Recenze: The Rub Rabbits

Hra The Rub rabbits je volným pokračováním počinu „Project Rub“, jenž byl jedním z launch titulů pro handheld NDS. V obou hrách je hlavní postavou bezejmenný muž, jenž nemá jiný zájem nežli získat srdce své vyvolené dívky. Hra je tedy zaměřena hlavně na muže a možná i na jistá 4(?) procenta ženské populace, zbytek lidstva nad ní zřejmě jen pohrdavě a nechápavě zavrtí hlavou.

Samotné dobývání a získávání pozornosti hrdinovy životní lásky probíhá pomocí souboru miniher, při kterých hráč využívá prakticky všech vymožeností NDS. V těchto bodech jsou obě hry prakticky shodné. The Rub Rabbits jde však v bláznivosti a ujetosti prvního dílu ještě mnohem dále a je také po všech směrech daleko více propracovaný.

Hned po spuštění hry na vás vykoukne jemnější a barevně výraznější menu, jenž se skládá z množství bublinek, v nichž jsou napsány roztodivné volby. Uprostřed pobublává hlavní režim Story a okolo něho jsou rozeseté bublinky s ostatními možnostmi, jako je například i multiplayer , kde se minihry objevují postupně, podle toho, jak postupujete ve hře.

Největší úspěch v redakci FaNitos zaznamenala minihra ve stylu „foukacího volejbalu“, které se mohou zúčastnit 2 až 4 hráči. V této hříčce jde o to udržet míč co nejdále od své postavy, kterou má každý hráč před sebou na obrazovce. K odpalování míče se ale nepoužívají ruce, nýbrž váš dech. Hráč, který nestihne míč včas odfouknout, a ten mu po nárazu do sveřepé postavičky na displeji vybuchne, ztrácí body a ty se přičítají postavě, jenž na něho míč poslala. Tuto hru každopádně nedoporučuji hrát na veřejných místech, neboť mimo funění a prskání přináší i nekontrolovatelné exploze smíchu. Zbývá ještě dodat, že ke hraní v multiplayeru stačí pouhá jedna kopie hry.

Hlavní mód hry „story“ je oproti předchozímu dílu hry přibližně dvakrát delší a minihry jsou o poznání rozmanitější. Mnohokráte vás hra požádá o natočení vašeho NDS o 90 stupňů a párkráte dokonce i o stupňů 180, avšak vždy, když to nezbytně vyžaduje situace. Všechny minihry jsou zkrátka zpracovány tak, aby na 100% využívaly celou plochu obou displejů.

Obtížnost hry je vcelku vyvážená, i když některé minihry působily zpočátku „neudělatelně“, po krátkém tréninku šly bez větších psychických problémů zvládnout a to i na vyšší obtížnost, která se odemkne po prvním dohrání hlavního režimu.Trvanlivost hry je podpořena obrovským množstvím bonusů, které se postupně po opětovném hraní hry na vyšších obtížnostech otevírají.

Po grafické stránce není hře absolutně co vytknout. Oproti Projectu Rub poskočila o značný kus dopředu, přestože styl zůstal zachován, a celkově působí jako jednolité umělecké (!) dílo bez sebemenších chybiček.

K ozvučení nemám též sebemenších připomínek, a přestože (či spíše právě proto), že se z reproduktorů line naprosto úchylná hudba, perfektně zapadá do celkového konceptu hry.



The Rub Rabbits je pro mě typickým příkladem hry, pro kterou bylo Nintendo DS stvořeno-využívá všech jeho jedinečných vlastností a navíc přidává to nejdůležitější – čirou zábavu. Možná svým stylem nesedne úplně každému (neboť je opravdu hodně „ujetá“), ale doporučuji všem, aby jí dali alespoň šanci.

Hodnocení: B – zůstane ve vás.

Autor: Autofakr

P.S.: Případné dotazy ohledně hry mi buď zasílejte na SZ, nebo je uveďte v jiných tématech. Pokud má na hru někdo jiný názor, přispějte do tohoto tématu, prosím, svojí vlastní (třeba i kratičkou) recenzí.

[Sindy-Dog]

Recenze: Fifa World Cup Germany 2006

Těsně před začátkem mistrovství světa přišla do obchodů. Zařadila se do regálů mezi ostatní. Toužila po pozornosti. Chtěla být hrána. Předvést své kvality, přinést radost, požitek, touhu. Pořádně do toho kopnout…A!

A? 1299 Kč v mé peněžence jsou minulostí. Krabička větší než pánská ochrana v mé kapse zase budoucností. Budoucností, která se v otazníkách mihotá mezi stromy, domy, mezi lidmi v tramvaji, kteří ani nemůžou tušit, jak moc se těším na tu novou kopanou. Manuál vzal vítr a já provádím první výkop za temného hlasu metro-moderátora: „ukončete už ten výstup a nástup, dveře se…“. Písk!

Po zapnutí přístroje se hra bez problémů načetla , pár klasických reklam a menu, které se od původní Fify 06 příliš nezměnilo, což platí i o in-game výběru. Vše je zatím dělané v duchu fotbalového simulátoru – nabídky, co hráče ničím nepřekvapí. Spěcháte? Dáte si rychlý zápas. Chcete žít fotbalovým mistrovstvím? Projdete kvalifikací a vydáte se do překrásné země s překrásným jazykem a pak už jen vyběhnout na zelené hřiště.

Hra se na Vás dívá. Svítí svýma hranatýma očima (jedno je dotykové) a první pohled na ni není vůbec špatný. Navíc na novém DS Lite je grafika ostřejší a barevnější než na stříbrné babičce. To vše je moc krásné do prvního pohybu hráčů, které je především při opakovačce daleko hnusnější než u Fify 06. Celkové rozpohybování tohoto díla se vůbec nepovedlo. V grafice je spousta chyb, které jsou zřejmě „vylepšením“ původní, slušné verze 06.
Hratelnost opisuje mé stížnosti o pár řádků výš. Hráči dostali do ranečku s krví více energie, než by bylo záhodno. Všichni jsou komplet pod dopingem. Únavy se nedostává, takže si zasprintujete od prvního hvizdu do poslední vteřiny zápasu. Ovládání je beze změny, jen je daleko těžší nahrát hráči „do běhu“, což mi připadá jako další zbytečný scénář autorů: „Jak postavit křížek hratelnosti?“

Tuto negativní tezi částečně vylepšuje multiplayer. S kamarádem - kou je hra určitě zábavnější, ale odstranění módu pro čtyři hráče je výsměch všem, co to rádi dělají ve skupině.

Než tohle koupit, raději se vyžeňte na trávník a s týmovým duchem se zasmějte „fotbalistům“ z EA Sports. Pro ně se už dávno nehraje!



FIFA WORLD CUP GERMANY 06
Autor: SindyDog (s konzultací Imricha Bugára – viz. nadměrná energie)
Hodnocení : F – karbonová pochoutka

Nakonec: to opravdu nestojí ani za pohled.

[autofacr]

První dojmy: Deep labyrinth



Když se mi tato hra konečně dostala do rukou, byl jsem na ni natěšený více, než pan Paroubek na předčasné volby do sněmovny. Podle obrázků a videí to vypadalo, že se na DS konečně objeví první „dospělácké“ RPG/dungeon. Po spuštění mne velice potěšilo kvalitní animované intro, jež vypráví příběh šťastné japonsko-americké rodinky jedoucí autem na bezstarostný výlet s jejich psíkem Ace. Po nešťastném vypuštění kola za jízdy se psík zaběhne do tajemného zámku u silnice a rodiče se ho vydávají hledat. Jejich synáček je zanechán u auta, snad, aby ho hlídal. Rodiče se však dlouho nevracejí a tak se je náš mladý hrdina rozhodne následovat do zámku. Ihned po otevření vstupních dveří však padá do jakéhosi teleportu a probouzí se na místě zvaném Vimana, kde je mu létajícím růžovým slonem a posléze i podobně zbarveným tučňákem (nemluvě o narůžovělé myši) vysvětleno, že se ocitl v zemi, kde se uchovávají nepotřebné lidské myšlenky. V tuto chvíli mi tak trochu došlo, že se zřejmě nebude jednat o zcela dospělé RPG, ale jelikož mé zkušenosti se hrami typu Mario&Luigi, jsou více než nadšeníhodné, rozhodl jsem se dáti této hře více prostoru.
Hlavním důvodem mého odhodlání ve hře pokračovat byla hlavně velice příjemná 3D grafika, kterou se to na DSku zatím zrovna nehemží a tak jsem byl zvědav, jak budou vypadat další lokace - to jsem ovšem ještě netušil, že další „nové“ lokace mě budou čekat až po třech hodinách usilovného hraní. Celá hra je totiž po grafické stránce neuvěřitelně stereotypní, design lokací se mění v průměru každé dvě a půl hodiny, což by nevadilo, pokud by se jednotlivé místnosti alespoň nějak lišily-bohužel tomu tak není a nebýt celkem přehledné mapky na horním displeji, nenalezitelně bych se ztratil asi tak po pěti minutách hraní. Všechny místnosti (i v exteriérech) vypadají naprosto totožně, jen občas se objeví nějaká markantnější změna typu: strom, velký strom, truhla atp. Jedno velké plus ovšem dávám herním postavám, které jsou detailně vymodelované a hlavně bossové vypadají dokonale (grafikům díky tomu zřejmě bohužel nezbyl čas na zbytek hry).


Hratelnost mne také zrovna nedostala do kolen. Ovládání je sice originální, ale zároveň ne zrovna idealní, či spíše nedotažené do konce. Pohyb postavy je ovládán klasicky směrovým křížem a spodní displej slouží k máchání mečem/zbraní pomocí stylusu, což by asi nebyl tak špatný nápad, ale provedení je spíše průměrné. Ve hře je zahrnuto i kouzlení, jež se děje též pomocí stylusu. Na displej se (podobně jako ve hře Lost magic) kreslí znaky pro různá kouzla-ať už útočná, či obranná.
Obtížnost mi připadla velice lehká a ani u bossů příliš nevybočovala. Při soubojích jsem měl sice na výběr mezi kouzlením nebo zbraněmi, ale chladná ocel mi připadla nejjistější. Vaše výdrž a schopnosti se během hry dle mého vyvíjejí daleko rychleji, než dovoluje fitness centrum vašich nepřátel a tak mám pocit, že ani v pozdějších částech hry se obtížnost příliš nezmění.
Nějak mě nenapadá, pro koho vlastně tato hra byla vydána. Její háv je (hlavně díky výše zmíněným růžovým slonům a podobným postavičkám) spíše dětský, stejně tak obtížnost, ale nedokážu si představit, jak šestileté dítě několik dní nadšeně bloudí v identických místnostech a vlastně ani neví proč. No a pro dospělého se podle mě nevyplatí, ani v době čekání na Final fantasy 3, či Zeldu, ztrácet s tímto dílkem příliš času. Raději si dejte Age of empires, či Advance wars, což jsou hry poněkud jiného druhu, ale zato poctivě udělané. Doporučil bych i Mario&Luigi partners in time, ale to už jste stejně všichni určitě dohráli. Deep labyrinth je na první pohled sice velice lákavá hra, ale pod pěkným pozlátkem se bohužel skrývá sice dlouhá, ale o to působivější nuda.


Deep labyrinth
Autor: autofakr
Hodnocení: D - psp styl


Nakonec: Není to úplně špatné, pokud se rádi nudíte a máte zbytečných 1500 Kč.

[autofacr]

Minirecenze: Alex Rider: Stormbreaker
Nejsem příliš velkým fandou her, jež jsou dělané podle filmů a navíc, podle filmů, jejichž názvy mi ani nic neříkají. Zkrátka mě při spouštění hry Alex Rider: Stormbreaker napadaly ty nejhrůznější myšlenky. Tyto myšlenky se ovšem téměř nepotvrdily a na mě čekalo jedno z největších překvapení letošní herní sezóny. Hned v úvodu mi totiž vyrazila dech až snad příliš ostrá a dokonalá grafika, jež mě poté provázela celým zbytkem hry. Od dob hry Golden eye: rogue agent mě snad žádná jiná hra svým grafickým zpracováním takto neuchvátila.

Příběh hry se točí kolem tajné britské služby MI6 a vy vystupujete v roli mladého agenta Alexe Ridera, jenž se snaží odhalit tajemství nového počítače pro školy nesoucí název Stormbreaker. Mezi jednotlivými úseky her se nacházejí celkem dost dlouhé štosy textu doprovázené fotografiemi z filmu-zde si tvůrci evidentně příliš práce nepřidělávali. Hra, vedle zřejmě zatím nejlepšího grafického zpracování, jež jsem na DSku viděl, vyniká i rozmanitostí, zvláště co se týče množství miniher, které jsou též odvedeny na jedničku. Asi nejvíce mne překvapila „minihra kulečník“, která je, dle mého, zpracována lépe, než všechny zatím vyšlé kulečníky pro DSko.


Většinu času je kamera umístěna za zády postavy-tedy ve stylu Tomb raidera a ovládání je řešeno hlavně pomocí klasických tlačítek. Stylus autoři využili u některých miniher, ale spíše mi připadalo, že ho brali jako přitěžující okolnost. Hlavní postava nedisponuje zrovna přehršlem pohybů a navíc ani neumí (kromě kopů, úderů pěstí a pár komb) používat jakékoli nástroje, či zbraně- což je v dnešní době celkem překvapující. Navíc mi celá hra připadala tak nějak bezduchá a nebýt již zmiňované grafiky a více, či méně, zábavných miniher, asi bych s ní jen stěží ztrácel čas. Naštěstí(?) jsem toho času zase tolik neztratil, neboť dohrání hlavního módu zabere přibližně pouhé tři hodiny. Hra sice nabízí pár bonusů, ale ty mě k opětovnému hraní zrovna nepřesvědčily. Nezbývá jen doufat, že se tvůrci z ostatních týmů a firem poučí, jak by vizuálně mohli a měli hry pro DSko vypadat , a že ke krásné grafice přidají i duši...



Alex Rider: Stormbreaker
Autor: Autofakr
Hodnocení: C-neuškodí


Na závěr: Hra, kterou určitě stojí zato vidět, ne však za ni dávat více jak 1000 Kč.

[Peter S. Kenedy]

Hmm tak z těch obrázků se mi tak krásná grafika nezdá...metroid je podle mě pěknější...a co se týče kulečníku na NDS o žádném nevím

[autofacr]

Chce to vidět v pohybu... No a Metroid je samozřejmě graficky úžasný, ale oproti této hře je přece jen o generaci pozadu-hlavně co se týče detailnosti a barevnosti. V Americe vyšel kulečník Billiard action- a je opravdu ubohý (alespoň co se týče grafiky).

[Peter S. Kenedy]

Hmm tak jestli je tohle o třídu výš než metroid tak pak vážně nechápu

[autofacr]

Hmm tak jestli je tohle o třídu výš než metroid tak pak vážně nechápu /quote]

Lepší je Jen graficky(a to ne úplně ve všech případech!)-hratelností a vším ostatním srovnání samozřejmě nesnese.

[Sindy-Dog]

Alex je bezduchařina s vynikající grafikou a příšernou umělou inteligencí nepřátel. Cesta k Tomb Raiderovi DS 3-D.


PS: Kdy už se konečně najde někdo, kdo také přispěje do košíčku s recenzemi?? Nebojte se a pište!

[Logan007]

Recenze:Lego Star Wars 2

Tak se přidávám k "recenzenrům" a napíši recenzi na tuto mnou velmi očekávanou hru.

Po spuštění se objeví známý to nápis Licensed by Nintendo. Nechci předbíhat, ale aby se Nintendo hlásilo k této hře - to je ostuda. Takže od začátku.

Bugy, bugy a zase bugy...

Hra zabírá první trilogii, tedy epizody 4, 5, 6. Příběh zde není ale moc podstatný, poněvadž se spíše jedná o snůšku levelů a dodržení příběhové linie a zvratů je na bídné úrovni. Grafika mě ze začátku celkem nadchala, ale po čase(po prvních dvou levelech) se ukázalo, že už to asi vývojáře nebavilo a asi to po sobě ani nehráli. Kamera si lítá jak chce, objevují se zde průhledné stěny, občas se ztratí postavičky. Co se týče ozvučení, to celkem ujde - poslechneme si zde zvuky blasterů, světelných mečů - pro fanouška SW naprostá extáze. Hudba v kantýně je také roztomilá. Schází mi zde ale jakýkoliv dabing a nejsou zde dokonce ani titulky, takže hra celkem trpí a ani se nedozvíte, co máte dělat, takže zkoušíte a zkoušíte, až něco vyjde... Hratelnost je celkem slušná, ale to nezachraňuje zabugovanost.

Dobré nápady

Ač se nezdá, tak ve hře je spousta dobrých nápadů - místo menu chodíte po kantýně a vcházíte do jednotlivých epizod apod. Dále zbíráte kostičky a otevírají se Vám speciální charaktery, special kity,.. Hra umožňuje krom STORY MODu FREEPLAY MOD, kde můžete jednotlivé mise procházet s různými charaktery (některé části levelu můžete zpřístupnit jen určitým charakterem a tak pozbíráte další kostičky k odemknutí speciálních charakterů). Hru je možno hrát i v Multiplayeru, ale neměl jsem možnost ji odzkoušet.

Závěrečný verdikt

Hra přes své kdobré nápady je řemeslně špatně udělaná. Grafika má sice kvalitní engine, jak bylo vidět v prvních levelech, ale ty bugy... Zvuk je ucházející, hratelnost solidní. Já bych hře dal ohodnocení 4/10, pokud jste fanoušci SW jako já, tak 5,5/10.

LEGO STARWARS 2 ORIGINAL TRILOGY
Autor: Logan
Hodnocení: D - PSP styl

[Sindy-Dog]

Dobřé! Vítej, Logane, mezi vrstvou kvalitních recenzentů!

[Logan007]

Dobřé! Vítej, Logane, mezi vrstvou kvalitních recenzentů! )/quote]

Díky!

[autofacr]

Recenze: Need for speed Carbon: Own the city



Když mi SindyDog přinesl do „mé redakce“ tuto novinku, byl jsem přinejmenším hodně natěšený, neboť jsem pevně věřil, že na NDS konečně vyšla pořádná závodní hra. Po spuštění a prvním závodě to skutečně i vypadalo, že DS verze Need for speed konečně nebude zaostávat za verzemi pro ostatní platformy. Moje nadšení bohužel pozvolna začalo opadávat...
Pojďme ale pěkně popořadě...
Grafické zpracování je na první pohled velice zdařilé- rozmanité prostředí, sugestivní pocit rychlosti. Po delším hraní se ovšem prostředí kolem tratí stává přinejmenším stereotypní –jednak za to může fakt, že se závody téměř pořád odehrávají v noci, či za podvečerního svítání . No a za druhé se jezdí téměř pořád ve městě, což mě, jako milovníka přírodní zeleně, též zrovna neuchvátilo. Zcela vychytán též zrovna není kolizní systém, dvakrát se mi náhodně po nárazu do stěny podařilo vjet „do zákulisí“ a když se váš nárazník zlehka opírá o omítku stěny, též jakoby vidíte za ní.
Ozvučení se mi zdálo být v pořádku, což je možná dáno tím, že neznám pravý zvuk motoru Aston Martina. O hudbě se nebudu vyjadřovat, neboť jsem příznivcem spíše rockovější muziky, jenž se v Carbonu ne zrovna nachází.
Ovládání patří k té lepší části hry, bohužel je ale až příliš arkádové a měl jsem spíše pocit, že hraji hru typu Wipeout. Pořád je to ovšem lepší než u předešlých Need for speed DS her. Každopádně jsem příliš nepoznával rozdíly v řízení rozdílných typů aut- což mohlo být dáno mým „odezdikezdi“ stylem.




Zde přichází místo pro zhovnocení hratelnosti a trvanlivosti. Ať jsem se snažil sebeméně, každý závod jsem vyhrál přinejhorším napodruhé a to bez znalosti trati a s neustálým bouráním do všeho virtuálního, co bylo po trati. Mé vítězné tažení mi nedokázal překazit ani „Wingman“ jenž má být hráčovi ku pomoci, ale místo toho se vás, po jeho přivolání, snaží co nejbrutálněji, hlava nehlava, předjet, což mnohdy končí brutální masochistickou bouračkou.
Podle všeho má Wingman totiž (po jeho zavolání příslušným tlačítkem) doplňovat hladinu vašeho nitra skutečností, že jedete těsně za jeho nárazníkem. Nicméně patří malé + autorům za tento nápad (pokud je jejich). Jak jsem posléze zjistil, je vlastně úplně jedno, jak během celého závodu jedete, můžete být klidně celou dobu první a jet jako Schumacher a těsně před cílem se jen trošku opřít o stěnu, či nevinné civilní vozidlo, a rázem je po vítězství. To samé platí i obráceně, o čemž jsem již psal výše, tzn., že celou dobu můžete jet jak pan Milan Čurda traktorem z místní putyky, v poslední zatáčce vystřízlivět a vítězství je vaše.
Dohrání celé hry mi zabralo maximálně 5 hodin, což není zrovna mnoho, k opětovnému hraní mě táhne snad pouze multiplayer, jenž je zábavnější, nežli hra pro jednoho.
S ospalkem v oku vzpomínám na počátky série Need for speed, kde každé vyhrané trati předcházel mnohdy urputný trénink a znalost každé zatáčky. Navíc nechyběla motivace k dalšímu postupu hrou, neboť každá trať byla obohacena atmosférou, propracováním a originalitou, o čemž si Need for speed Carbon může nechat jen zdát


Need for speed carbon: Own the city
Autor: Autofakr
Hodnocení: C - neuškodí



Na závěr: Bohužel jedna z nejlepších závodních her pro NDS...

[Sindy-Dog]

Přinášíme Vám po delší po - mlce minirecenzohodnocení podle stupně FaNitos křivky. Autoři SindyDog + Autofakr.

Minirecenze Piráti z Karibiku-Tajemství zakleté truhly.


Sic dlouho po svém vydání, ale přeci jenom si pár vět zaslouží. Začněme grafikou, která je klesterentní a i na poměry nynější pohnuté ds doby, je stále estonigózní. V primáru musíme vyzdvihujíce podotknout, že jsme se veskrze familiárně bavili. Mód pro více perzon je tedy principiálně nastaven tak, že bavící se jsou si blíže, než ve vztazích mimo virtuální konzistentnost.

Pirates of Carribean
Autoři: SindyDog a Autofakr
Hodnocení: B (pro multiplayer)
D (single player)
C (celkově) - neuškodí


Nakonec: je vyjímečná kooperativním režimem, kdy můžete celou! hrou projít společně se svou kamarádkou. Stojí to za to!!!